close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2007

Grissomova láska mizí z Las Vegas

27. listopadu 2007 v 14:14 | Sárča |  Články z novin
GRISSOMOVA LÁSKA MIZÍ Z LAS VEGAS
Jorja Fox alias Sara z Kriminálky Las Vegas oznámila, že po natočení přibližně sto sedmdesáti epizod se seriálem končí :-( . "Jsou tu jisté věci, které chci dělat. Některé osobní, některé profesní. Vzhledem k tomu, že seriál se bude vysílat ještě dlouho, chci na chvíli vypadnout a splnit si sny," vysvětlila v Entertainment Weekley. Až příliš to připomíná jejího kriminalistického kolegu z Miami Roryho Cochrana (Tim Speedle), který také odešel oslněn svojí slávou za lepšími zítřky, a kde je mu dnes konec. Třeba bude mít Jorja víc štěstí :-l .
(TV Max)

Čtvrtá část

27. listopadu 2007 v 14:05 | Sárča |  Moje BIG povídka - zatím nedokončená
"Nevíte, co se tu děje?"
Warrick přišel do Catherininy kanceláře, kde spolu s Nickem řešili jejich případ.
"Co?" zeptal se Nick, zjevně taky trochu podrážděný.
"Co je s Gilem?" zeptal se Warrick.
"Pche! A co je se Sarou? Prostě mi oznámila, že si na večer bere dovolenou, ale to, že se nám případ komplikuje, ji zjevně nezajímá." řekla Catherine. Vypadala, jako když vybouchne semtex a Warrick s Nickem se jí dokonce začali bát.
"No... Gil si taky vzal dovolenou, ale... že by měl se Sarou rande, to tak nevypadalo. Byl spíš... úplně mimo." řekl Warrick.
"Já jsem Saru potkal na chodbě. Vypadala, jako že se každou chvíli zhroutí. Ptal jsem se jí, jestli jí je dobře. Řekla že jo, ale neznělo to přesvědčivě."
"Myslíš, že se pohádali?" řekl Warrick.
"To je mi jedno, jestli se pohádali! Hlavně, že pravidla nařizují, že kolegové ze stejné jednotky spolu nesmí nic mít! Takhle to potom vypadá!" vybouchla Catherine. "Kam šel Gil?"
"Pche! To kdybych věděl!" ohradil se Warrick. "Bez něj nemůžu pokračovat na případu, takže mám nedobrovolný volno. Hele, nepotřebujete s něčím pomoct?"
"Ani ne. Vlastně jen čekáme, až Hodges dokončí analýzu černého vlákna, které jsme našli ve vlasech oběti. Ta oběť byla rovněž i podezřelá. Objevila jsem ji mrtvou, zrovna když jsem ji šla vyslechnout."
"Tak to je pech. Komplikovanej případ. Nepotřebujete se odreagovat? Zvu vás na večeři." řekl Warrick.
"Jo. Dneska jsem ani neobědvala." povzdechla si Cath.
"Co si vlastně myslíte o vztahu Gila a Sary?" zeptala se Cath při jídle.
"Koukali po sobě už dlouho předtím." řekl Nick. "Na tyhle věci mám nos."
"Ne, že bych jim to nepřála, ale narušují tím vyšetřování. Oba si vezmou dovolenou, když je potřebujeme." řekla Catherine.
"Ale nekecnem je." řekl Warrick.
"Myslíš, si, že jsem takovej debil, abych narušovala něčí vztahy?" ohradila se Catherine.
"Tak jsem to nemyslel."
"Pche!"
"Hele, hele, hele! Přestaňte se hádat!" zakročil Nick. "Nakonec se tady všichni navzájem rozhádáme a nevyřešíme nic. Kariéru pak můžeme klíďo zabalit."
Cath si povzdechla. "Promiň." kývla na Warricka. "Prostě jsem jen naštvaná."
"No a... myslíš, že se pohádali?" položil Warrick znovu stejnou otázku, kterou už řekl v kanceláři.
Cath pokrčila rameny. "Podle toho, co jsi řekl a co jsem zažila já... jo."
"Proč by s proboha pohádali?"
"Člověk se může pohádat i kvůli úplné pitomosti." řekl Nick..
"Máš zkušenosti?" pozvedla obočí Catherine a trochu se pousmála.
"Jo, ze střední." usmál se Nick.
Cath jen nevěřícně zakroutila hlavou.
"Kde asi teď jsou?" zeptal se Nick.
"Spolu nejsou určitě." řekla Cath. Pak se zarazila. "Co Sara?"
Oba se zamračili.
"Co, co Sara?" zeptal se Warrick.
"Tak pokud se pohádali... aby si Sara něco neudělala. Podobný situace špatně snáší."
"A sakra." řekl Nick. "Co uděláme?"
"Napíšu jí." řekla Catherine a vylovila z kabelky mobil a rekordním tempem vyťukala SMS zprávu se slovy "Jsi v pořádku?". Po chvilce jí přišla krátká odpověď "Jo." Na jistotě jí to nepřidalo, ale alespoň věděla, že žije, a tak se trochu uklidnila.
"Už bychom se měli vrátit." řekla, když se podívala na hodiny.
Když vešli na stanici, rozešli se. Warrick se šel zabírat materiály k případu, Catherine si šla prověřit otisky prstů které našla na klice domu Amandy a Nick šel za Hodgesem kvůli černým vláknům.
Catherine právě probírala databázi otisků prstů, když za ní přišel Robins.
"Něco jsem našel. Je to přesně to samé, co jsem našel na Robertovi. Co je to?" položil Catherine hádanku.
Cath se zamyslela. "Hmmm... Otisky na krku?"
Robins přikývl a podal jí otisky. Vtom se počítač zastavil a monitor ukazoval majitele otisku na klice: Jack Maddows.
"A heleme se." řekla Cath. Výsledek vytiskla a potom do počítače zkopírovala otisky, které našel Robins. Počítač nakonec znovu ukázal jméno Jacka Maddowse.
"A máme ho." řekla Cath. "Díky Alberte."
"Není zač."
"Čau Hodgesi, tak už máš ty výsledky?"
"Jo. Je to kočičí srst."
"Pf!" vydechl Nick. Pak zpozorněl. "Kočka... kočka... kocour!" vykřikl a zamířil ke Gregovi. "Máš už ty výsledky z toho spermatu?"
"Máš kliku, právě jsem to dokončil." řekl Greg. "Patří Jacku Maddowsovi." Podal mu výsledky.
"A je to." řekl radostně Nick, popadl výsledky a raketovým tempem běžel za Catherine. Ta však v tu dobu zrovna dělala to samé (tedy běžela za Nickem). Střetli se na chodbě. Celou srážku nakonec odnesl Nickův nos.
"Jauvajs!" řekl. Jeho úraz způsobila Cath, když mu chtěla za běhu podat výsledky otisků, čímž natáhla ruku a... chudák Nickův nos.
Tak tam oba stáli, Nick skoro brečel bolestí, Catherine celá zkamenělá.
"Co se to tu proboha děje?"
Rázem se oba vzpamatovali. Tenhle hlas by dokázal probudit i mrtvého.
"Ehm.... Conrade, co to děláte?" řekla Cath.
"Hledám Grissoma. Pořád mi ještě nedodal ta osobní hodnocení. Kde je?"
"No... ehm... on je v terénu. Jel vyslechnout jednu svědkyni." vysoukala ze sebe Catherine.
"Dobře. Až se vrátí, tak mu vzkažte, že zítra chci mít ta hodnocení na stole." řekl a odešel.
"Kretén." ujelo Cath, Ecklie to ale naštěstí neslyšel. Otočila se na Nicka. "Bolí to moc? Já se ti moc omlouvám Nicku." řekla.
"No, dík." zajíkal se Nick.
"Zjistil jsi něco?"
"Černý... kočičí... chlupy... sperma... Jacka... Maddowse. Když... jsme... u... něj... se... Sarou... byli,... tak... se... zmínil... o... kočce."
"Otisky z místa činu jsou taky jeho. Můžeme ho sebrat. Ale nejdřív tě zavezu do nemocnice. Pojď." řekla. Podepřela Nicka a odvedla ho.
Další den ráno...
"Gile, máš chvilku?" Do Gilovy kanceláře přišla Catherine. "Včera jsem v trochu nevhodné chvíli potkala na chodbě Ecklieho. Sháněl se po tobě, musela jsem říct, že jsi šel vyslechnout svědka... No prostě Eckli po tobě chce ještě dnes osobní hodnocení." vychrlila ze sebe.
"A jo! Hned mu to donesu. Mimochodem, Cath, už je tu Sara?"
"Ne není tu." řekla Cath a podívala se na mobil, kolik je hodin. "Už tu dávno měla být."
"Hm... No tak já mu jdu odnést ta hodnocení." řekl Gil a odešel z kanceláře. Na chodbě ho zastavil Warrick.
"Grissome, můžeš na chviličku? Otisky z toho trezoru patří Ewelyn Thomasové. S Christinou jsou kamarádky. Myslíš, že by z trezoru mohla zbraň vzít a potom ji použít na sestru?"
"Jo. Sežeň povolení k prohlídce jejího bytu."
"Jo."
Gil došel do Eckliho pracovny. "Dobrý den Conrade, tady máte ta hodnocení." řekl.
"No konečně. A taky bych chtěl výpisy o případech, abych věděl co vyšetřujete." zatvářil se Eckli nevrle.
"Hned vám to donesu."
Gil šel zpět chodbou do své pracovny. Cestou potkal Nicka.
"Proboha Nicku, co se ti stalo?" vyvalil oči, když uviděl Nickův zasádrovaný nos.
"Ále, menší pracovní úraz. Dávej si bacha na Catherine. Má docela ránu, i když nebyla úmyslná..." řekl Nick.
"Co ti udělala?"
"Nebylo to úmyslný, ale vrazila mi. Za běhu..."
Gil už vůbec nic nechápal a tak radši pokračoval do své kanceláře, kde sebral výpisy z případů a odnesl je Ecklimu...
Sara do práce nepřišla. Gil o polední přestávce vynechal oběd a zajel k jejímu domu. Zaklepal na dveře. "Saro, jsi tam?"
"Nech mě být!" uslyšel přidušený Sařin výkřik.
"Saro, co se děje? Proč jsi nepřišla do práce?"
Ticho.
"Saro, otevři prosím."
"Proč?"
"Chci si s tebou promluvit."
"Není o čem!"
"Ale je!"
"Jdi pryč!"
"Přijdeš do práce?"
Neodpovídala. Gil odešel...
Vrátil se na stanici. Šel za Catherine do kanceláře.
"Cath, mám na tebe prosbu."
"Jakou?"
"Byl jsem za Sarou. Tedy... jen u dveří. Nechtěla mi otevřít. Mám o ni strach. Nechce se mnou mluvit, ale já nechápu proč... Nemohla bys za ní zajet? Ještě máš čas." řekl Gil.
"Co se mezi vámi stalo?"
"To kdybych věděl..." řekl Gil a odešel.
Catherine zajela k Saře domů. Stejně jako Gil zaklepala na dveře.
"Kdo je to?" uslyšela Catherine Saru.
"Saro, tady Catherine. Otevři prosím."
Chvíli to trvalo, ale nakonec se dveře malinko pootevřely. Hned jak Cath Saru uviděla, došlo jí, že pila. Cath nad ní jen nevěřícně zakroutila hlavou. "Můžu dál?"
Sara chvíli otálela, ale potom přikývla. Cath otevřenými dveřmi od obýváku viděla na stole několik prázdných lahví od piva... Sedly si do předsíně na gauč.
"Co se stalo?" vyzvala Saru.
Sara chvíli mlčela, ale pak se slzami v očích řekla: "Gil mě podvádí."
"Co?"
"Zaslechla jsem, jak mluvil do telefonu s nějakou ženskou. Přesvědčoval ji, že mezi nimi nic není... ale já mu nevěřím."
"S kým mluvil?"
"S nějakou... Heather."
Catherine pokrčila rameny. Pak bylo dlouho ticho.
"Budeš v pořádku?" řekla nakonec Catherine.
Sara pokrčila rameny.
"Promluv si s Gilem. Mám... mám mu říct, aby za tebou večer přijel?"
"Tak jo."
Cath vstala a šla ke dveřím. Pak se ještě zastavila. "Jo, a Saro, už nepij. Prosím."
Sara přikývla.

3. část

27. listopadu 2007 v 14:04 | Sárča |  Moje BIG povídka - zatím nedokončená
Cath se vrhne na kliku. Najde na ní otisky...
Sofie se snaží najít stopu v domě, ale pachatel byl zřejmě profík...
"Ahoj, máš něco?" zeptá se Nick.
Sofie zavrtí hlavou.
"Chceš pomoct?" zeptá se Nick.
"No to bys byl hodnej." ironicky se na něj usměje Sofie.
To už byl večer. Celým Las Vegas vedla kolona aut, a tak Gilovi trvalo tři hodiny, než konečně dorazil na stanici. Hledal Warricka, ale v celé budově bylo pusto. Pak usoudil, že Warrick se asi ještě z výslechu nevrátil... Sedl si do své kanceláře, a protože zrovna nemohl nic k případu udělat, začetl se o knihy o metamorfóze motýla.
"Co jsi komu vyzvonil?"
Gil se otočil a uviděl ve dveřích Sáru. Nechápavě se na ni podíval. "Co jsem vyzvonil?"
"Gile!"
"Sáro, já nechápu, co myslíš!"
"Jak to, že všichni ví o našem vztahu?"
"Všichni?"
"No... Warrick a Nick."
"Jo ták!" Gil vysvětlil Sáře Warrickovu teorii, jak se dozvěděl o jejich vztahu, kterou mu řekl minulý večer v autě. "Takže... z části za to můžeš taky."
Sára přikývne. "Promiň."
Gil se na ni usměje.
"Kde jsou vlastně všichni? Je tu úplně prázdno. Vím, že Cath s Nickem jsou v terénu, ale co ostatní?"
"Warrick jen vyslechnout jednu ženu. Další nevím, ke jsou."
"Takhle prázdno tu nebylo, co se já pamatuju." řekla Sára a popošla blíž k němu.
"Gile, myslíš, že je dobře, že se to provalilo?"
Gil pokrčil rameny.
"Já se nechci rozejít." řekne mu Sára a sedne si mu na klín.
"Já taky ne." řekne Gil.
"Já... bojím se, aby se to neprovalilo až tam , kam by se to dostat nemělo." vzdychla Sára.
"Neboj. Oni si to sice pro sebe nenechaj, ale myslím, že Ecklimu nás neprásknou. Na to je znám až moc dobře." řekne jí Gil.
Trochu se od něj odtáhla. "Opravdu?"
"Jo."
Potom ji začne líbat, ale Sára se brání. "Jsi normální? Tady?"
"Nikdo tu není, broučku." řekne Gil něžně a znovu ji začne líbat. Sára už se nebrání.
Gil ji obejme kolem pasu a přitiskne ji k sobě...
"Gile, mám věci ohledně toho případu..." do kanceláře vešla Cath.
Gil a Sára se od sebe odlepili. Sára vstala, a protože s Gilem seděli na židli s kolečky, jak vstala, odstrčila Gila na druhý konec místnosti, kde se zastavil o zeď. Civěli na ni jak na zjevení, Sára ve tváři rudá jak řepa, Gil s neutrálním výrazem.
"No... nebudu vás rušit." řekla Cath a odešla.
Sára se na Gila ustrašeně podívá.
"Promiň." řekne Gil.
"Ale co?" řekne Sára nepřítomně.
"No... to že tu nikdo není. Trošku jsem se sekl." řekne Gil a přijede na židli zpět ke stolu (tzn. i k Sáře). Vezme ji za ruku. "To zvládnem." usměje se na ni.
Sára mu úsměv opětuje, potom jí ale z očí vytrysknou slzy a rozběhne se k šatnám...
Gila to na chvíli ochromí, ale potom se rozutíká za ní.
Najde ji až vzadu v šatně sedět na lavičce s hlavou v dlaních.
"Sáro, co se děje?"
"Promiň já... Trochu mě to vzalo."
Gil pochopí. Sedne si vedle ní a obejme ji. Sára se k němu přitiskne a opře si hlavu u jeho rameno. Znovu se rozbrečí.
"Nebreč. To je v pořádku." šeptá jí Gil do ucha.
Sára se na něj podívá opuchlýma očima. Gil se snaží ji utěšit a políbí ji na čelo. Sára mu znovu opře hlavu o rameno. Seděli tam takhle dlouho... Dokud se Sára neuklidnila... Potom se na ni Gil podíval. "Uprav se." řekl, když uviděl její rozmazané oči. Sára popotáhne a přikývne. Gil se na ni usměje, ještě jednou ji políbí na čelo a odejde. "Zvládnem to." řekne ještě. "Spolu."
Sára se usměje.
Sára šla na záchod upravit si make up...
Vtom přišla Catherine. "Váleli jste to hustě." řekne.
"Co myslíš?" Sára dělá, jako že neví, o co jí jde, ale stejně zrudne.
"No co?! Líbačku v kanceláři." usměje se na ni.
"Aha... no... ale to... to nic nebylo." snaží se to Sára zamluvit.
"Hmmm... Nevypadalo to tak." usmála se Cath. "Tak to nechci vidět, co by to bylo, kdyby to něco bylo."
"Slib mi, že to nikomu neřekneš." řekla Sára, rudá jako řepa.
Cath přikývne.
"Díky, jseš fakt kamarádka." řekla Sára a odešla. Na chodbě narazila na Gila.
"Vzal jsem nám na dnešní večer volno. Zvu tě na večeři."
Sára se jen usmála a pak spolu vyrazili do šatny...
V restauraci...
"Co si dáš?" zeptal se Gil Sáry.
"Nevim. Asi jenom salát." řekla Sára..
"Já mám zase chuť na smažený sýr." řekl Gil...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po chvilce číšník donesl Sáře zeleninový salát.
"Konečně. Umírám hlady." ulevila si Sára, když byl číšník z doslechu a pustila se do jídla. Gil ještě na jídlo čekal.
"Máš hlad?" zeptala se Sára a Gil přikývl.
Sára vzala na vidličku kousek okurky a podala ji Gilovi.
"Budeš mě krmit?" zeptal se Gil.
Sára se usmála. "Jo, ale až ti to donesou..."
Po chvilce Gilovi donesli jeho smažený sír. Gil pak podal svůj sír Sáře a Sára svůj salát Gilovi a navzájem se krmili...
Později před restaurací.
Gil a Sára stáli před autem, ale ani jednomu se do něj nechtělo.
"Půjdem se projít?" usmál se Gil na Sáru a Sára kývne. Gil ji vzal za ruku. Šli spolu tichými uličkami a šeptali si o všem možném. Náhle jejich romantickou procházku vyrušila hlasitá hudba. Gil uviděl v dálce světla horské dráhy a dalších atrakcí. Mrkl na Sáru. "Půjdem?"
"Na horskou dráhu?! Teď jsem jedla!" vyvalí oči Sára.
"Tak na vyhlídkové kolo." řekl Gil a ukázal na obrovské vyhlídkové kolo.
"Gile... Víš, že se bojím výšek..."
"Nemusíš se bát. Budu tě držet třeba celou jízdu."
"Tak to beru." usmála se Sára při představě romantické jízdy na vyhlídkovém kole.
Za chvíli už seděli v kabince... Kolo se rozjelo... Sára se nejdřív pokusila být statečná, ale nedařilo se jí to. Ještě nebyli ani v polovině celé výšky a už se přisála Gila jako klíště. Gil ji něžně objal.
"Gile... Já se bojím..." vzdychla Sára.
"Neboj, to bude v pohodě. Za chvilku si zvykneš. A navíc, jsem tu já, ne?
Usmála se na něj a objala ho kolem krku. Gil ji políbil na čelo. Sára mu polibek opětovala, ale protože měl čelo moc vysoko, políbila ho na rty. Gil ji taky začal líbat a pevně ji k sobě přivinul...
Najednou se kolotoč zastavil. Sára přestala líbat Gila, otevřela oči a podívala se, co se děje. S hrůzou zjistila, že se kolotoč zastavil a oni uvízli přímo nahoře. Sára div že nezačala ječet, ale než to stihla udělat, zavřel jí Gil pusu dalším polibkem. Kolotoč se rozjel...
Po projížďce se Gilovi a Sáře stále nechtělo jít k autu. Ještě si na pouti koupili zmrzlinu a šli se ještě projít.
"Tak co, miláčku, líbilo se ti to?"
Sára mu ale ukázala, že se k ní jen tak nedostane a prohodila: "Co? Ta výška, to jak jsme se líbali, nebo jak jsi mě celou dobu držel?"
Tohle Gil nečekal a zarazil se. Brzy se ale vzpamatoval. "Celkově." řekl.
Sára schválně mlčela, aby ho napínala. "Jo... líbilo s mi to."
Gil se na ni usmál.
"Ale ta vejška ne." dodala Sára a usmála se na něj.
Gil nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Co je?" zeptala se Sára.
"Ále nic." řekl Gil a pak se dlouze podíval na Sáru a ani si nevšiml, že jde přímo naproti sloupu pouličního osvětlení. Těsně před ním se mu vyhnul a vrazil při tom do Sáry, které vyklouzla zmrzlina z ruky a skončila na jejím tričku.
"Ježkovy oči! Promiň, utřu ti to." řekl Gil,vylovil z kapsy papírový kapesník a snažil se setřít Sáře zmrzlinu z hrudníku.
"Gile, uvědomuješ si, co děláš?" řekla Sára.
"Aha..." řekl Gil a odtáhl se. "No... alespoň už tam nemáš rozplácnutou tu zmrzlinu." Pokrčí rameny. "Promiň"
Sára zavrtí hlavou. "Ne, mě to nevadí, ale tady...?"
Gil se pokusí o úsměv...
Potom se ještě dlouho procházeli, drželi se za ruce, šeptali si zamilovaná slůvka nebo poslouchali to nádherné noční ticho. Nakonec došli k autu...
"Zavezu tě domů." řekl Gil a nasedl.
"To bych ti doporučovala, auto mám na stanici přes celý Vegas zpátky nepůjdu." zavtipkovala Sára a taky nasedla. Cesta jim netrvala dlouho.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gil zastavil před domem, kde bydlela Sára. Oba vystoupili. Gil doprovodil Sáru až ke dveřím...
"Tak... já už... už půjdu... už je pozdě." řekla Sára.
"Jo." řekne Gil a podívá se na mobil, kolik je vlastně hodin - půl jedné. "Páni, to už je tak pozdě?" podivil se.
"Kolik vlastně je?" zeptala se Sára.
"Půl jedné."
"Oh..."
Potom dal Gil Sáře pusu na rozloučenou. "Tak dobrou."
"Dobrou." řekla Sára, ale stáli tam dál... Pak Sára uslyšela zavrzání dveří z vedlejšího domu - zvědavá sousedka. (Sára měla v tu chvíli chuť ji uškrtit...)…
Než stačil Gil cokoli namítnout, vtáhla ho Sára k sobě do domu a zavřela za nimi dveře.
"Můžu ještě zůstat?" zeptal se podiveně Gil.
"Ty můžeš cokoliv." usmála se na něj Sára.
Sedli si v obývacím pokoji na gauč.
"Chceš něco k pití?" zeptala se Sára.
"Ne díky." řekl Gil. Sára si přisedla blíž k němu a pevně ho objala. Gil udělal to samé.
"Seš unavená?" zašeptal Gil.
"Ani ne..." hlesla Sára.
"Měla bys jít spát. Předevčírem jsme to trochu protáhli..."
Sára se začala smát Přímo se svíjela smíchy a nemohla ani promluvit, natož se začít bránit, když ji Gil začal líbat Pomalu ji začal pokládat na gauč, to se ale Sára zarazila a odtrhla se od něho, v očích měla slzy smíchu. "Teď jsi řek, že jsme to předevčírem protáhli." pozvedla obočí.
"Hmmm, a vadí to?" usmál se Gil.
Sára neodpověděla, jen se na něj usmála.
Gil ji vzal do náručí a odnesl ji do ložnice. Ještě když ji držel v náručí políbil ji a pak ji náhle hodil na postel. Sára to nečekala a zaječela, jakmile ale dopadla, začala se zase smát. Gil jen zavrtěl hlavou a vrhl se k ní a znovu ji začal líbat. Pak jí zajel rukama pod tričko. Sára nadskočila, jako by ji právě opařili žehličkou (v tomhle případě Gilovýma rukama).
"Fuj, máš studený ruce." řekla, ale než stačil Gil něco odpovědět, znovu ho začala líbat.
Přisáli se k sobě už je od sebe nic nemohlo odtrhnout...
"Kolik je hodin?" zeptal se Gil. Sára se otočila a podívala se na noční stolek, kde stáli digitální hodiny.
"Tři." řekla a otočila se zpět k němu. Gil ji objal a políbil ji do vlasů. Sára si položila hlavu na jeho hrudník.
"Teď už seš unavená?"
Zamračila se na něj. "Kdyby ne, tak co?"
"Tak si to zopakujem."
Sára by se zase začala smát, ale protože neměla sílu už ani na to, jen se pobaveně uchichtla. Po chvilce usnula...
Gil se o tři hodiny později vzbudil. V pokoji bylo šero a oknem bylo vidět pomalu vycházející slunce... Podíval se vedle sebe na Sáru. Dlouho se na ní díval. Poslouchal, jak klidně oddechuje a měl chuť ji políbit. Když se podíval na hodinky, zjistil, že to klidně může udělat. Jemně ji políbil na rty. Sára zamrkala a otevřela oči.
"Gile? Co tu děláš?" zeptala se.
Gil se usmál. "Hádej."
Sára se chvíli tvářila nechápavě, potom se ale také usmála. "Aha." řekla pobaveně. Podívala se na hodiny. "Měli bysme vstát."
"A tobě se chce?"
"Ne." usmála se a políbila ho...
Po dlouhé době, co se líbali, je od sebe odtrhl čas. "Fakt bysme měli vstát." řekl Gil...
Ke stanici přijelo Gilovo černé auto. Sára si oddychla, když v podzemní garáži, uviděla i to své. Trochu se bála, aby jí ho někdo neukradl.
Vešli na stanici spolu. Cestou do šatny prošli kolem Cath, která se na ně upřímně zakřenila, ale neřekla nic...
Později v Gilově kanceláři...
"Čau." přijde Warrick.
"Nazdar. Uvízl jsi včera?" zeptal se Gil.
"Jo, když jsem sem přijel, bylo půl jedenáctý. Ptal jsem se Cath, kde jsi, protože jsem tě tu nemohl najít."
"Co ti řekla?" zamračil se Gil.
"Že asi někde randíš se Sárou... což mě nepřekvapilo... Ale to je jedno. Tady máš výpis, co jsem zjistil při výslechu Christiny." řekl a hodil mu na stůl papíry. "Mimochodem, tu zbraň, co na ni byla registrovaná, jsem nenašel. Christina říkala, že ji měla schovanou v trezoru, ale tam nebyla. Sejmul jsem z toho trezoru otisky. Právě se na ně chci jít podívat" řekl Warrick a pak mu zazvonil mobil. Warrick vytáhl mobil z kapsy a podíval se na display. "Tak já se jdu podívat na ty otisky. Čau Grissi." řekl Gilovi, pak se k němu otočil zády a odpochodoval z kanceláře, mobil u ucha. "Ahoj, Jessiko, jak se máš..." byla poslední Warrickova slova, která Gil slyšel a zakroutil hlavou.
"Grissome?"
Gil se malinko lekl. Hned se ale vzpamatoval a ve dveřích kanceláře uviděl pro změnu Catherine.
"Vidím, že už tu máš volno. Můžu ti konečně předložit ty materiály k našemu případu, jak na něm děláme s Nickem a Sarou?" řekne s netrpělivostí v hlase.
"Sem s nimi." kývne Gil na stůl. Cath položí materiály na stůl tak stroze, že několik papírů na Gilově stole se rozletělo kolem. Gil se zamračí.
"Děje se něco?"
"Ne." řekne Cath a zase odešla. Gil znova zakroutil hlavou...
Catherine zašla k Robinsovi na pitvu, aby zjistila něco o mrtvé Amandě Davidsonové.
"Dobrý den, Ale, máte něco nového?"
"Snad jen tohle." řekne Robins a podá jí papírový pytlík. Cath se podívá dovnitř.
"Co to je?" řekne, když v pytlíku uvidí černé vlákno.
"No mě se neptejte. Našel jsem to v jejích vlasech. Docela to vypadá jako srst zvířete, ale myslím, že váš milovaný Hodges vám řekne spíš, o co se jedná."
Cath se usmála. "No to víte. Každý v této budově je v něčem lepší, než jiní. Vy vynikáte v kuchání mrtvol."
"Díky za poklonu." usměje se Robins a Cath, aby mu to ještě osladila se mu i poklonila. Pak už se neudrželi a začali se chechtat na celé kolo - v tomto případě na celou pitevnu.
Nick a Sara se vrátili na místo vraždy Amandy Davidsonové. Celý dům zatemnili a začali prohledávat pomocí LED lampy. Dlouho jim trvalo než něco našli, respektive než Nick něco našel. "Saro!" zavolal přes celý dům tak hlasitě, až se Sara lekla. Přišla k němu do ložnice.
"Hm?"
"To vypadá na sperma." řekl Nick a ukázal na postel.
"Ahoj lidi". To byla Cath. "Jdu vám pomoct."
"Jdeš moc pozdě." řekl Nick a posvítil lampou na postel. Cath pozvedla obočí a usmála se.
Už vycházeli z domu. Sara šla už automaticky k Nickovu autu, ale Cath ji zastavila.
"Saro, pojeď se mnou. Musím si s tebou promluvit." řekla.
Sara se zamračila, ale šla.
V autě...
"Tak o čem si chtěla mluvit?" zeptala se Sara, když Cath rozjela auto.
"Víš, Saro, neudělala jsem to schválně, ale prokecla jsem vás." řekla Cath.
"To nemyslíš vážně? Komu?" vybuchla Sara. Kdyby nebyla připoutaná, snad by se na Cath vrhla a uškrtila ji.
"Moment, moment, není to tak, jak si myslíš. Totiž Griss mi řekl ať mu a tobě zaškrtnu dovolenou na včerejší večer. A tak jsem si myslela, že asi jdete na rande. Potom se vrátil Warrick a hledal Grissoma. Ptal se mně, kde je a já mu řekla, že asi někde randí s tebou a..."
"Jo takhle! Tak to je v poho. Warrick to už dávno prokouknul." oddychla si Sara.
Cath na ni vyvalila bulvy. "Jaktože vím vždycky všechno jako poslední?"
"Prosím tě! Spousta lidí na stanici to neví. Nejsi poslední... Ale neřekneš jim to, že ne?"
"Ehm a kdo to teda ví?"
"Co vím já, tak Nick, Warrick, Gil, já a ty." řekla Sara. Po krátké odmlce dodala: "Ostatním to neřekneš, že ne?"
"Spolehni se. Budu držet jazyk za zuby. Přísahám."
Sara přikývla.
Gil seděl v kanceláři a četl si výpověď Christiny Williamsové. A protože neměl zrovna co na práci, četl ho už nejmíň po desáté a pak si uvědomil, že ho vlastně už docela umí nazpaměť, a tak toho nakonec radši nechal. Odložil papíry na stůl rozhlížel se po své kanceláři. Prohlížel si svoji broučí sbírku a další organismy, naložené v lihu. Pak mu zazvonil mobil. Když se podíval na display, zjistil že mu volá... no kdo jiný než Lady Heather. A tak jen protočil panenky a hovor hned ukončil. Potom položil svůj mobil na stůl a dál si prohlížel svoji kancelářskou zoo. Netrvalo však dlouho a mobil zazvonil znovu. Gil si uvědomil, že dokud to nevezme, tak mu nedá pokoj a tak mobil zvednul.
"Co chceš?" řekl stroze.
"Jen jsem si tak říkala, že jsi mi tenkrát neodpověděl, jestli zajdem na to kafe." ozvalo se na druhé straně.
"Ne." řekl Gil ukončil hovor. Mobil mu ale znovu začal vyzvánět ještě dřív, než ho vůbec znova položil na stůl.
"Ani na čaj nepůjdu." zažertoval, když znovu zvednul hovor.
"Nepiju čaj." ozvala se Heather.
"No tak co ještě chceš?"
Bylo ticho.
"Heather, jsi tam?"
"Jo. No víš kocoure, jak si vlastně myslíš, že mezi náma nic není?"
"Byl to úlet."
"Pro mě ne."
"Ale to je tvoje věc! Nic mezi námi nic není, Heather, nesnaž se."
Pak už uslyšel jen cvaknutí na druhé straně, když Heather zavěsila.
"Ne, ne, nic s ní nemám." řekl si ještě jednou pro sebe Gil, aby se uklidnil. Nevšiml si ale Sary, která část jeho hovoru vyslechla.
"Gile?" řekla tlumeně. Hlas jí přeskakoval a trochu i třásl. Dívala se na něj smutně a v očích se jí leskly slzy.
"Saro! Co... co... co ty tady?"
Sara svěsila hlavu a dlouho mlčela. Pak ze sebe nakonec vydrala dvě roztřesená slova. "Podvádíš mě?"
Gila to tak ohromilo, že nedokázal říct jediné slovo, což rozklepaná Sára pochopila, jako že ano, a tak jen zavrtěla hlavou a odešla. Gil úplně zkoprněl.
"Grissome, mám výsledky těch otisků." přišel Warrick.
Gil však jen seděl a Warricka si nevšímal.
"Gile!"
"Warricku, nechej to až na zítřek. Já si musím vzít na večer dovolenou. Musím si něco urovnat v hlavě." řekl, zvednul se ze židle a odešel. Warrick na něj hleděl, ale namítnout nemohl nic...
Sara si také na večer vzala dovolenou. O té Gilově ale nevěděla. Jela domů. Odemkla dveře, vešla do domu dveře za sebou prudce zabouchla. Pak se svalila na gauč a rozbrečela se. I přes vodopád slz si na stolku všimla Gilovy fotky v rámu. Roztřesenýma rukama fotku z rámu vyndala a pak ji roztrhla. Potom se trochu zklidnila. Lehla si a přemýšlela o včerejší noci. Hlavou se jí honily miliony otázek. Po chvilce se znovu rozbrečela. A co asi člověk udělá když je na dně? Sara vstala a šla si do lednice pro pivo...

Druhá část

27. listopadu 2007 v 14:03 | Sárča |  Moje BIG povídka - zatím nedokončená
Nick a Sára zajeli do obchodu se sportovními potřebami. Amy si vzala obchod prozatím na starost.
"Dobrý den, Amy, potřebovali bychom se vás ještě na něco zeptat." řekl Nick.
"Samozřejmě." odpověděla Amy.
"Jak dobře jste znala Roberta Davidsona?" zeptala se Sára.
"No... Jak to myslíte?" nechápala Amy.
"Chci říct... Nevíte, jestli měl manželku?"
"Ano, měl. Podle mě s ní ale moc dobře nevycházel. Zrovna nedávno jsem ho slyšela, jak s ní mluví po telefonu. Hádali se. Myslím, že šlo o tento obchod a o peníze. Neznělo to dobře."
"Upřesníte to?" řekl Nick.
Amy zavrtěla hlavou. "Mluvil s ní v kanceláři. Za zavřenými dveřmi. Moc jsem mu nerozuměla."
"Nevíte, jestli s ní bydlel?" zeptala se Sára.
"Podle všeho... se od něj odstěhovala. Svěřil se mi."
"Hmm... Tak děkujeme. Naschledanou." usmála se Sára a spolu s Nickem vyšli z obchodu.
"Co teď?" zeptala se venku.
"Zajdeme na 194 Spring Street." řekne Nick.
"Můžu řídit?"
"Nenabouráš?"
"Proč bych měla bourat?"
"No... kdyby se ten alkohol náhodou po letech ještě projevil tak..."
"Vtipný." ocenila ho Sára a sedla si za volant.
"Tak jedem, brouku."
"Přestaň mi říkat brouku!"
"Já myslel, že se ti to bude líbit." nadhodil Nick.
"A to jako proč?"
"Grissom má rád brouky." usměje na ni Nick ironicky.
Sára zase zrudla. "Řídíš ty." řekla a vystoupila.
Catherine zašla na pitvu.
"Zdravím, Ale, tak co mi povíte k případu "uškrcený majitel" ?"
"Skoro nic. Byl zdravý, žádná vada. Na jeho věk je to slušný zdravotní stav."
"Kolik mu bylo?" zeptala se Catherine.
"Podle pitvy to vypadá tak na 65 let. Ale to není důležité. Na krku má otisky. Otisky toho, kdo ho uškrtil." řekne a ukáže na otisky, které už vykreslil. Catherine je sejmula a schovala si je do kapsy pláště.
"Díky. Proženu to databází." řekla.
"Vám to ale pálí!" vystřelil si z ní Robins.
"To jste nečekal, co?" usmála se na něj Cath.
Nick a Sára dojeli na 194 Spring Street. Zaklepali na dveře a otevřel jim muž asi okolo čtyřiceti let.
"Dobrej, co si přejete?" utrousí.
"Dobrý den, jsem Nick Stokes, tohle je Sára Sidleová, jsme z lasvegaské kriminálky. Vy jste Jack Maddows?"
"Jo."
"Byl jste včera okolo 8 a 9 hodiny večer v obchodě se sportovními potřebami na Main Street?" zeptal se Nick.
"Co bych tam dělal? Ne, nebyl jsem tam."
"Kde jste byl?" zeptala se Sára.
"Tady. Doma."
"Může vám to někdo dosvědčit?" zeptal se Nick.
"Hmm, zeptejte se mýho kocoura Ronnieho, ale neručím vás za to, že vám něco vypoví."
"Znáte Amandu Davidsonovou?"
"Jo. Kamarádka."
"Tak.. děkujeme. Naschle." řekl Nick.
Jack zabouchl dveře.
"Mrzout." neodpustila si Sára.
"Myslíš, že mluvil pravdu?" zeptal se Nick.
"O tom, že byl doma? Důkazy mluví proti němu. Ale zatím ho nemůžem sebrat."
"Jo."
Před autem se zastaví.
"Chceš řídit?" zeptá se Nick.
"To je dobrý."
Cath se povívala do databáze otisků prstů na otisky, nalezené na Robertově krku. Chvíli trvalo, než počítač našel stejný, ale po chvíli se na obrazovce objevilo jméno Amandy Davidsonové, i s adresou.
To už byl večer. Gil s Warrickem zajeli do nočního klubu Laguna, aby mohli začít pracovat na případu "striptérka v popelnici". Hned u dveří se zastavili a vyvalili oči. Zářil tu červený neonový nápis INFORMACE, pod ním byl stolek a u něj seděla žena, nohy na tom stole a četla knížku.
"Informace? O čem by se tu lidi chtěli informovat? O telefonních číslech na místní striptérky?" podivil se Gil.
"Co ty víš? Jsme v Las Vegas, tady je možný všechno." řekl mu Warrick.
"Jo."
Došli ke stolku, žena je okamžitě zpozorovala a koketně se na ně usmála. "Co si pánové přejí?"
"Můžeme mluvit s majitelem?" zeptal se Gil.
"Majitelkou? Jo. Zavolám jí." řekla žena. Vzala mobil a vytočila číslo. "Čau. Je tu kriminálka kvůli tý holce. Chtěj tě tu. Jo. Čau." vyřídila hovor a zavěsila. "Do půlhodiny je tu. Posaďte se." řekla a ukázala na židle.
"Dík." řekl Warrick.
Po třech půlhodinách konečně před klubem zaparkovalo sytě červené auto. Warrick si ho všiml jako první.
"Ehm... Gile, možná bys to měl vidět." řekl Warrick a ukázal na ženu, která vystoupila z auta - Lady Heather.
"Ta tu chyběla..." povzdechl si Gil.
Warrick se na něj tázavě podíval, protože neměl o úletu Gila a Heather ani potuchy, ale neřekl nic. Vstali a šli ke dveřím k Heather.
"Nazdar pánové... ale my se přece známe." řekla Heather, když vešla. "Že ty seš Griss? No jasně! Gilouš! Nazdar kocoure!" přivítala Gila a poplácala ho po tváři. Gil byl tak zaskočený, že zapomněl mluvit, a tak se slova ujmul Warrick.
"Určitě už víte, o Ashley Thomasové." řekl.
"Kdo by nevěděl?"
"Řekněte nám o ní něco?"
"A co přesně chcete vědět?"
"Chci vědět, co se s ní dělo v posledním týdnu." zapojil se do hovoru i Gil.
"Každý den byla v práci... Nedělala nic neobvyklého. Prostě nic."
"To je přímo drtivá informace." uzemnil ji Gil.
"To je." usmála se Heather.
"Víš o těch penězích, co zdědila?"
"Říkala mi jen o tom, že je zdědila po nějakým bohatým příbuzným. Mluvily jsme spolu o tom, byla šťastná, že zdědila tolik peněz - tedy částku mi neřekla, ale podle toho, co jak nadšená byla počítám, že šlo o pěknou sumu. Gilouši, máš potom čas?"
Gil se zatvářil, jako že její dotaz přeslechl a pokračoval. "Heather, s kým se tu nejvíce bavila, myslím, měla tu nějakou dobrou kamarádku nebo tak něco...?"
"Jo. Jessiku."
"Můžeš ji zavolat?"
Lady Heather odešla a za chvíli se vrátila. V patách jí šla mladá žena s dlouhými černými vlasy. Warrick na ni hleděl, jako na zjevení...
"Nechám vás o samotě." řekla Heather a vpustila je do jednoho salonku. Zavřela za nimi dveře. Gil, Warrick - doslova zkamenělý a Jessika si sedli do křesel.
"Ehm... Já jsem Gil Grissom a tohle je Warrick Brown. už asi víte, proč tu jsme." řekl Gil.
"Jo." přikývla dívka.
"Chtěli bychom vám položit pár otázek. Jak dlouho jste znala Ashley Thomasovou?"
"Už od školy. Bývaly jsme vždycky nejlepší kamarádky." řekla dívka.
"Takže jste ji znala dokonale?" zeptal se Gil.
"Líp, než kdokoli jiný."
"Svěřila se vám o těch penězích?"
"Jasně. Zemřel jí strýc, zdědila padesát milionů dolarů. Ale... neřekla bych, že by byla ze smrti strýce nešťastná, spíš bych řekla, že z toho dokonce měla radost."
"Tak radost jo? Jistá osoba nám řekla, že pak už žádné příbuzné neměla. Je to pravda?"
"Ne, ne. Měla sestru. Starší sestru. Ashley o ní často nemluvila. Neměly se rády. Ta její sestra... ehm... myslím, že se jmenovala Ewelyn, tu chvíli taky pracovala, ale vyrazili ji. Nechodila včas, dělala jenom skandály. Ona se snažila být zajímavá, ale byla spíš trapná. Dala bych ruku do ohně za to, že se za ni Ash styděla."
"Takže sestra Ewelyn?"
"Jo, Ewelyn, myslím, že takhle se jmenovala. Ewelyn Thomasová. Jo."
"Nevíte, kde bychom ji našly? Nemáte na ni třeba kontakt?"
"To ne."
Gil, stále zkamenělý Warrick a Jessika vyšli ze salonku. Lady Heather už na ně čekala.
"Heather, potřebovaly bychom nějaké věci Ashley Thomasové, telefon, diář, prostě něco, odkud bychom se mohly dozvědět něco o její setře Ewelyn."
"Fajn. Jess, tys ji znala líp, určitě víš, co kde měla. Běž se podívat do její šatny."
"OK" řekla Jessika a zmizela v šatnách. Warrick hleděl na dveře jako omámený.
"Gilouši, máš pak čas?" ozvala se Heather.
"Koukej, Heather, řeknu ti to na rovinu. To, co se stalo tenkrát byl úlet. Nic se mezi námi nestalo. Zapomeň na to. Mezi námi nic není a nebude. Já mám přítelkyni!"
"Ale, tak náš malej Grissík si našel holku. Kdopak je ta šťastná."
Oslovení "malej Grissík" Gila dopálilo natolik, že přestal vnímat okolí a vybuchl na Heather Sářino jméno, což způsobilo, že se Warrick probral z transu. Vycenil zuby a zářivě se na Gila usmál. Teprve potom si Gil uvědomil, že se prořekl, ale už nestačil nic namítnout, protože z šatny právě vyšla Jessika s telefonem a diářem Ashley Thomasové. "Máte kliku, že je neměla zamknuté ve skříni. Byly na stole..." řekla. Předala věci Warrickovi a přitom se usmála. "Zašel bys někdy na kafe?" řekla mu podstrčila mu papírek s telefonním číslem. Warrick se usmál.
"Zavolej." řekla Jessika. Potom se otočila na brunátného Gila a překvapenou Lady Heather. "Můžu už jít, musím se připravit."
"Jo. Děkujeme za informace." řekl Gil.
Heather vyprovodila Gila a Warricka k autu.
"Pozdravuj Sidleovou!" řekla a usmála se na Gila.
Gil nastartoval a urychleně odjel. Už ale neviděl, jak se Lady Heather zatvářila, když se dívala na odjíždějící auto. Smutně a ukřivděně...
V autě....
Dlouho bylo ticho. Warrick si četl pořád dokola Jessičino číslo. Potom si ho uložil do kapsy a prolomil ticho.
"Já si hned myslel, že mezi váma něco bude." řekl.
"Já a Heather, tak to promiň, ale to jsem nevěděl, že můžeš být až takhle dutej." řekne Gil.
Warrick se usmál. "Já samozřejmě nemyslel Heather. Já myslel Sáru."
"Aha... A jak... No..." koktal Gil.
"Dal jsem si dvě a dvě dohoromady. Když jsem se tě ráno ptal, cos dělal v noci, když jsi byl ráno tak uzívanej, odpověděl jsi mi, že nic podstatnýho ... Potom jsem si čirou náhodou všiml, jak vypadá Sára, kruhy pod očima, taky děsně uzívaná … Zeptal jsem se jí na to samé, na co jsem se zeptal tebe. Odpověděla mi to samý. To mi to ještě nedošlo, jen mi byla divná ta stejná odpověď, a tak jsem se zeptal, jestli jste se snad nějak domluvili. No a když se Sára zeptala, jestli jsi mi něco řek, bylo mi všechno jasný. Chápeš?"
Gil nasadil neutrální výraz. "Budeš bonzovat?"
"Koukej, řek jsem to Nickovi. Jak ho znám, ten to... určitě vykecá!!! Sorry ..."
"To je... v pořádku."
Druhý den...
Sára a Nick už probírali případ Roberta Davidsona. Přišla Cath.
"Dobré ráno."
"Dobré." řekli Nick a Sára.
"Robins včera našel na krku naší oběti otisky prstů. Projela jsem je databází a hádejte, koho náš chytrý počítač našel. Amanda Davidsonová. už byla odsouzena za podvody, teď je podmínečně venku. Bydlí na summer street 934 / 13."
"Hmm, to je jen dva bloky od Maddowse." řekne Nick.
"Já ji půjdu vyslechnout." oznámila jim Cath.
"A co my?" zeptal se za oba Nick.
"Dejte si pauzičku." usměje se Cath.
Gil s Warrickem se probírali mobilem a diářem Ashley Thomasové.
"Máš něco?" vzhlédl Gil od telefonu.
"Moc si do toho diáře nezaznamenala. Ještě se podívám na adresy." řekl Warrick.
"Hmmm... Řekl jsem ti vůbec o tom projektilu? Robins včera našel v krku oběti projektil. Dal jsem ho Bobbymu na rozbor, ještě se zpracovává."
"Jo. Hele, tady v adresách - jméno sestry a adresa. Bydlí v Las Vegas 2314 Main Street." řekne Warrick a podá Gilovi diář.
"Výborně." pochválí si Gil.
"Čau, tady máte výsledky. Zapátral jsem, a našel i majitele vražedné zbraně. Nějaká Christina Williamsová 1222 / 8 High Street." řekne Bobby, podá Gilovi výsledky a zase odejde.
"No, to je super, takže já půjdu vyslechnout sestru Ashley Thomasové a ty jeď na High street na Christinou Williamsovou." řekne Gil a rozejdou se.
Catherine dorazí na místo, kde bydlela Amanda Davidsonová. Zazvonila... nikdo neotevíral. Zazvonila znovu, pořád nic. Po pěti minutách se šla podívat okolo domu. Nahlédla oknem, ale kvůli zácloně nic neviděla. V vrátila se ke dveřím a znovu zazvonila. "Paní Davidsonová, tady Catherine Willowsová, jsem z kriminálky Las Vegas, potřebovala bych vám položit pár otázek." řekla. Pořád nikdo neotvíral. Catherine se šla ještě jednou podívat okolo domu. Tentokrát nahlédla do všech oken v přízemí. Pak ji uviděla... Ležela v kuchyni vedle sporáku... Catherine se natáhla pro mobil a vytočila Brassovo číslo. "Jime, vem nějaký lidi a přijeďte na 934 / 13 Summer street. Naše hlavní podezřelá leží v domě u sporáku mrtvá. Jo a ať přijede i Nick. A vzkaž prosím Sáře, ať ještě jednou projde všechny materiály k případu."
"Jo, hned jsme tam." řekne Jim a ukončí hovor.
Gil zajel na 2314 Main Street za Ewelyn Thomasovou. Zazvonil na zvonek. Otevřela mu dlouhonohá, vysoká blondýna.
"Dobrý den, co si přejete."
"Dobrý den, já jsem Gil Grissom z lasvegaské kriminálky a potřeboval bych vám položit pár otázek."
"Ehm... no... dobře. Půjdete dál?"
"Děkuji." řekne Gil a vstoupí do jejího bytu.
"Posaďte se. Dáte si kafe, nebo čaj nebo..." nabízí mu Ewelyn.
"Ne děkuji."
Ewelyn si sedne do křesla.
"Chtěl bych se vás zeptat na vaši sestru Ashley Thomasovou."
"Ashley? Neviděla jsem ji nejmíň rok."
"Víte, co se stalo?"
"Pche! Co se stalo? Vyrazili ji z Laguny? Nedivím se jí. Heather ji měla vyrazit už dávno."
"To říkáte jen tak, nebo jí jen závidíte, že byla dobrá v... no víte v čem." řekne Gil.
"Dovolte? Proč bych jí měla závidět?"
"Jaký byl mezi vámi vztah?"
"Vždyť to říkám, neviděla jsem ji rok, ale... nikdy jsme se neměly rády."
"Víte, kde je teď?"
"Vůbec! A ani mě to nezajímá. Doufám, že už ji nikdy neuvidím."
"Vaše sestra je mrtvá."
Ewelyn jen pokrčí rameny.
"Víte, byla jste její poslední příbuzná. Nemáme nikoho, koho bychom mohli vyslechnout."
Ewelyn svěsí hlavu. "Co... co se jí stalo?" najednou se jí rozechvěje hlas.
"Zastřelili ji a... potom... rozřezali ji a kousky jejího těla vyhodili do popelnice." vysvětlil jí Gil.
Ewelyn se na něj vystrašeně podívá. "To není možné."
"Bohužel, je to skutečnost." řekne Gila a vstane. "Tak vám zatím děkuju."
Ewelyn pokývá hlavou, vstane a vyprovodí Gila ke dveřím.
"Upřímnou soustrast." řekne Gil.
"Děkuju." podívá se na něj Ewelyn a Gil si všimne, že má v očích slzy.
To Warrick se u Christiny zdržel delší dobu.
"S Ewelyn kamarádíme už od školy. Pořád jsme nejlepší kamarádky."
"Christino, sestra Ewelyn Thomasové Ashley Thomasová byla zastřelena. V krku Ashley jsme našli projektil a podle něj zjistili, majitele vražedné zbraně. To jste vy." řekl Christině Warrick.
"To není možné. Zbraň mám schovanou v trezoru. Mohu vám ji ukázat."
"Prosím." vyzve ji Warrick.
Christina jde k trezoru a otevře jej, ale je prázdný. "To... to není možné. Já... byl tady. Ně... někdo mi ho ukradl!" vykoktá Christina.
"Posaďte se prosím, musím se vás ještě na pár věcí zeptat." řekne Warrick. "Takže..."
To už u domu Amandy Davidsonové stojí policejní auta. Policisté vyrazí dveře a začnou prohledávat dům. Catherine vejde hned za nimi a jde přímo k Amandě. Snaží se zjistit, jak zemřela a všechno naznačuje uškrcení.
"Ahoj." ozve se za ní hlas.
"Ahoj, Sofie." řekne Cath. "Taky si myslíš, že byla uškrcena?"
Sofie se na tělo podívá. "Je promodralá. Určitě zemřela protože nemohla dýchat."
"Jo." přisvědčila Cath. "Ať tělo odvezou k nám. Pak zjistíme víc. Teď prohledáme dům a pokusíme se najít stopy, po pachateli."
"Pachateli?" řekne Sofie.
"Jo, to je třetí člen svaté trojice." usměje se na ni Cath.
"Jo, ale mohla... třeba být astmatik."
"Jdeš na to moc logicky." řekla Cath.
Sofie jen pokrčí rameny. "Tak jo." řekne.

1. část

27. listopadu 2007 v 13:42 | Sárča |  Moje BIG povídka - zatím nedokončená
Peníze nebo život (aneb GSR prozrazeno)
V osm hodin večer Robert Davidson zavíral svůj obchod se sportovními potřebami. Právě chtěl na noc zapnout alarm, když vtom ho vyrušil šramot, ze zadní části obchodu, kde byl sklad. Šel se tam podívat, ale zjistil, že to byla jen jeho labradorka Angela. Vrátil se do prodejny a začal uklízet pult. Vtom ho někdo popadnul zezadu za krk a začal ho škrtit. Po chvíli Robert upadl mrtvý na podlahu...
Ráno v osm hodin dorazila k obchodu se sportovními potřebami mladá dívka - brigádnice. Obchod se otevíral až v devět hodin, a tak ji překvapilo, že bylo otevřeno, protože dříve musela vždy zvonit.
"Dobrý den, Roberte. Jak to, že máte tak brzy otevřeno?" řekla vesele. Vtom k ní zpoza pultu přiběhla Angela a začala na ni štěkat. "Co je Angie?" zeptala se dívka. Fenka odběhla za pult. Dívka šla za ní a uviděla mrtvého Roberta Davidsona. "Pomóc!" zakřičela.
O půlhodinu později na místo dorazila kriminálka...
"Ahoj Jime, tak copak se tu stalo?" zeptala se Catherine Willowsová.
"Majitel obchodu se sportovními potřebami byl uškrcen. Nikdo nic neviděl, jediným svědkem je pes... Mluvit ho jeho majitel bohužel nenaučil." zavtipkoval Brass.
Catherine se usměje. "Díky. David je u něj?"
"Jo. Myslím, že už má nějaké informace, ohledně úmrtí. Taky tu máme nějakou dívku... Amy Watsonovou, devatenáct let. Je u něj přes léto na brigádě. Když přišla, bylo otevřeno. Zbytek jí prozradil ten pes. Podle toho, co nám vypověděla, ten muž, jmenoval se Robert Davidson nikdy neodemykal před devátou."
Cath se podívala na hodinky. "Hmm, půl deváté."
Catherine a Sára vešly do obchodu.
"Čau Davide." pozdravila Sára.
"Ahoj krásko, co si přeješ?" usměje se na ni David.
Sára pozvedla obočí, zato Catherine se zamračila. "A já jsem vzduch?" řekla.
"Určitě ne..." zavrtí hlavou David, jako by nevěděl, o co jí jde.
Catherine si uvědomila, že se lichotky nedočká a tak jen utrousila: "Tak co máš k tomu člověku?"
"Teplota v játrech je 22°C, zemřel asi před dvanácti hodinami. Došlo u něj k uškrcení." řekl David.
"Nic víc?" zeptala se Sára.
"Víc vám řekne Robins po pitvě."
"Vždycky ráno musím zazvonit... Dnes bylo otevřeno. Hned mi to bylo divné, ale... že by byl mrtvý... Nejdřív jsem si myslela, že mi prostě odemknul sám ale..." vypovídala Amy Watsonová.
"Nevíte, jestli měl s někým nějaké problémy?" zeptal se Jim Brass.
"Pokud vím, tak ne. Ale on byl... No, nebyl takový, že by se každému svěřoval. Většinou jen mlčel. Ne, že by byl nepřátelský ale..."
"Poslední dobou se choval divně." dokončil za ni Jim. "Třeba přece jen měl nějaké problémy..."
Když mrtvolu odvezli na pitvu, Cath a Sára se pustily do prohledávání obchodu. Sára najde na pultu mobil. "Vezmu ho s sebou. Může se hodit. Třeba v něm najdu nějaké záznamy... Volání, SMS, e-maily... cokoliv." řekne a hodí mobil do igelitového pytle.
Catherine se zaměří na pokladnu. Klíče jsou v zámku, a tak ji otevře. "Pokladna není zamčená... A všechny peníze jsou v luftě ..." řekne, když se podívá dovnitř.
"Zloději šlo pravděpodobně o peníze." řekla Sára.
"Je to jedna z možností." uzná Catherine. "Podívám se na otisky."
Catherine posype pokladnu práškem na otisky. "Tak přece jenom." řekne, když na pokladně najde několik otisků. "Vrah nám tu nechal suvenýr." sejme otisky.
"Dovolím si tě opravit. Vrah a zloděj. Dva v jednom." řekla Sára.
Cath se rozřehtala. Sára se k ní přidala a dalších asi pět minut nebyly schopné dál pracovat.
"Myslím, že neexistuje případ, kdy by se nenašla žádná stopa." řekla po záchvatu smíchu Sára.
Cath se na ni tázavě podívá, stále ale ještě s úsměvem.
"To není z mojí hlavy. Říkal mi to kdysi Gil ..."
"Oh, tak když to říkal je to určitě pravda." uzná Cath s úsměvem.
Sára trochu zrudne, Catherine to ale neunikne. "Děje se snad něco, o čem nevím?"
"Ne." zavrtí hlavou Sára.
Catherine pozvedne obočí, ale už nestihne Sáru dál vyslýchat, proč zrudla, když s ní začala mluvit o Gilovi, protože přišel Nick.
"Dobré ráno dámy, jak jste se vyspaly?"
Catherine kývne, jako že dobře, ale Sára skloní hlavu, aby si nevšiml jejích kruhů pod očima a zrudne znovu, protože v noci vůbec nespala ;-). Nick ale není tak všímavý, a tak pokračoval (Catherine to ale samozřejmě neuniklo). "Prý vám mám pomoct s případem..."
"Přidělili mi případ nějaké striptérky v popelnici. Našli ji rozřezanou v pytli v popelnici před nočním klubem Laguna v části Wilson. Pojedem tam?" řekne Gil Warrickovi a potom zívne.
"Jo můžem. Seš nějakej ospalej, Grissome, cos dělal v noci?" zeptá se Warrick.
"Ále ... nic podstatnýho ..."
Dorazí na místo vraždy...
"Tak co se tu děje?" zeptá se Gil policisty.
"Nevíme skoro nic, to tělo je rozřezaný v pytli támhle v tý popelnici. Čekali jsme radši na vás. Máme ho vytáhnout?" řekne policista.
"Určitě."
Po chvíli už Warrick hledí na ženu, rozřezanou v pytli na odpadky. "Kdo ji vlastně našel?" zeptal se Warrick.
"Myslím, že to byla uklízečka... Stojí támhle. To ona zavolala policii." ukáže policista na bledou postarší ženu, stojící opodál. Gil šel k ní, aby ji vyslechl.
"Dobrý den paní..."
"Blacková. Cynthia Blacková." představí se žena.
"... paní Blacková." dokonči svou větu Gil. "Já jsem Gil Grissom z lasvegaské kriminálky. Potřeboval bych se vás zeptat na pár věcí."
"Jistě." přikývne žena.
"Znáte tu ženu? Víte, kdo to je?" zeptá se Gil.
"Jo. Jmenuje se Ashley Thomasová. Striptérka. Co vím já, byla v klubu nejlepší..." vypověděla Cynthia. "Uklízela jsem, šla vyhodit odpadky a … v popelnici jsem si všimla toho pytle. Byla na něm krev... Otevřela jsem ho a … špatně se to vysvětluje..."
"Chápu. Měla jste k ni bližší vztah?"
"Dříve se mnou normálně mluvila, kamarádství to však nebylo. Ona byla moc mladá. Byla to taková ta namyšlená slečinka... Dřív bývala fajn... Potom zdědila ty peníze a ..."
"Peníze? Zdědila? Od koho?" zeptal se Gil.
"Zaslechla jsem jak se o tom baví s Jessikou Smithovou... to byly dvě nejlepší kamarádky. Ta Jessika tu taky pracuje... Zaslechla jsem, jak jí říkala, že jí zemřel nějaký poslední její příbuzný - bohatej strýc."
"Jo. Zatím vám děkuji." řekne Gil a jdem zpět za Warrickem. "Myslím, že teď toho moc nezmůžeme.. Počkáme na večer." řekne Warrickovi a obrátí se k policistovi. "Tělo odvezte k nám."
Nick, Sára a Cath se vrátí na stanici. Na stůl si rozložili materiály, které jim pomohou při vyšetřování: mobil, otisky a vlasy, které našel Nick na podlaze, kde dříve ležela mrtvola Roberta Davidsona. Byly to dlouhé hnědé vlasy.
"Tak co?" zeptala se Sára.
"Co myslíš, zlato?" opáčí Nick.
"Hele, dneska už to na ni zkoušel David... Nenamáhej se." usměje se Catherine a mrkne na Sáru, která však jen nevěřícně zakroutila hlavou.
Nick se na Cath udiveně podíval. "Co tím chceš říct, z... no nic."
Cath nasadí ukřivděný výraz. Podívala se na Sáru, jako by zkoumala, jestli se na ní něco změnilo, když na ni pořád všichni hází lichotky, ale ničeho si nevšimla. Pak došla k názoru, že si asi nikdo netroufne říct jí zlato, protože si všichni myslí, že by jim za to utrhla hlavu. Ale stejně ji to naštvalo. Musím se změnit... řekla si v duchu.
"Proč na mě tak hledíš?" zeptala se Sára.
Pak si Cath si uvědomila, že ještě pořád civí na Sáru, a tak radši přešla k vyšetřování vraždy...
"Takže... Nicku, podívej se do databáze, jestli nenajdeš stejné otisky, jaké byly na té pokladně. Sáro, ty se podívej do mobilu, jestli tam něco nenajdeš. Já zajdu za Gregem s těmi vlasy."
Oba kývnou.
Na pitvě...
"Dobrý den, Ale, máte už něco k tomu případu Ashley Thomasové." řekne Gil.
"Jo. Vrah ji nejdříve zastřelil, a potom nakouskoval. Střelena byla do krku. Projektil prošel dýchací trubicí a přelomila krční páteř. Smrt nastala okamžitě. Tady máte ten projektil. Devět milimetrů." řekne Robin a podá mu papírový pytlík s projektilem.
"Díky. Máte ještě něco?"
"Nic víc. Nejsou na ní zřetelné žádné známky násilí. Zemřela včera večer okolo 10. hodiny... Myslím si, že o střelci nevěděla."
"Takže... se připravovala k práci a najednou to do ní někdo napálil?"
"Pravděpodobně ano."
Warrick šel chodbou do laboratoře. Potom ale uviděl Sáru, jak si "hraje" s mobilem.
"Čau Sáro!" pozdraví ji.
"Konečně normální oslovení. Ahoj Warricku." řekne Sára.
"Cože?" podiví se Warrick.
"Ále, to nestojí za řeč."
"Co to děláš?" zeptá se Warrick a kývne na telefon.
"Mám případ. Uškrcený majitel obchodu se sportovními potřebami. Tohle je jeho mobil. Dívala jsem se, jestli v něm nenajdu nějaké podezřelé zprávy, nebo telefonáty. Svědky nemáme... tedy až na jednu roztomilou labradorku jménem Angela ..."
"Á pejsek." pochopí Warrick.
"Jo." usměje se na něj Sára.
Až teď si Warrick všiml jejích obrovských kruhů pod očima. "Nemohla jsi v noci spát? Jsi úplně zřízená."
"Cože? No jo... jo, nemohla." zrozpačitěla Sára.
"Jo, to znám. Taky někdy nemůžu usnout. Je to strašný, vždycky se jen tak převracím, civím do stropu a čekám na ráno." povzdechne si Warrick.
"Jo." řekne Sára.
"Cos dělala ty?"
"No... Ehm... nic podstatnýho." zčervená Sára.
Warrick pozvedne obočí. "Vy jste se s Grissomem domluvili?"
"Grissom ti něco řekl?" vykulí oči Sára a zrudne ještě víc.
Warrick se užuž nadechoval, aby něco řekl, když vtom přišel Greg.
"Ahojte, analyzoval jsem ty vlasy. Patří nějaký Amandě Davidsonový. Porovnal jsem DNA Roberta s DNA Amandy. Nesedí. Pravděpodobně jeho manželka." řekne Greg a hodí Sáře na stůl výsledky analýzy a DNA. "Tak, teď mě omluvte, mám ještě spoustu práce." usměje se a odejde.
Warrick a Sára se po sobě podívají.
"Hodně štěstí... ale nemám na mysli ten případ." usměje se Warrick na Sáru a potom taky odejde.
Sáře spadla čelist. Právě si totiž uvědomila, že její vztah s Gilem vyplul na povrch. A jak znala Warricka, ten si to pro sebe určitě nenechá... Musím promluvit s Gilem, co mu vlastně vykecal, řekla si.
"Boby, mám pro tebe práci!" přijde Gil.
"Co pro tebe můžu udělat?" zeptá se Boby.
Gil mu ukáže papírový pytlík. "Spěchá to." dodá.
Nick dal otisky prstů z pokladny do počítače a teď v databázi hledal stejný. Po chvilce se mu ukázalo: Jack Maddows, 194 Spring Street ...
"Sáro, mám už výsledky těch otisků." přišel Nick.
Sára tam jen tak seděla na židli s pusou otevřenou a zírala do prázdna.
"Sáro!" řekl Nick a zamával jí rukou před obličejem. To už se Sára vzpamatovala.
"Ehm... Co? Cože?"
"Jsi v pořádku?"
"Jo, jo. V pohodě. Co máš?"
"Otisky prstů z tý pokladny patří nějakýmu Jacku Maddowsovi ze 194 Spring Street"
"Cože?" podiví se Sára. "Greg už analyzoval ty vlasy, patří nějaké Amandě Davidsonové, DNA se neshoduje s Robertovým. Je to asi jeho manželka."
"Takže jich bylo víc?"
"Podle toho, cos teď řekl je to možné." pokrčí Sára rameny.
"Našlas něco v tom telefonu?"
"Ne, nic. Opravdu to vypadá, že neměl moc přátel. V seznamy má pouze 7 kontaktů, a to Amy Watsonovou, Rebeku Sandovou, dvě čísla beze jména, a další tři jsou na policii, hasiče a záchranku. Žádné uložené hovory, ani textovky - tedy pokud je hned nesmazal." vysvětlila mu Sára.
"Mobil nás asi nikam nepřivede... Myslím, že bychom měli navštívit Amy Watsonovou. Potřebujeme víc informací." řekl Nick.
"Jo. Jdem hned?"
"Jasně, brouku!"
Sára se na něj podívá, jako na vraha. "Jdeme?"
"Jasně... Sáro."
"Správně." usměje se Sára. "Jdeme."

Blogísek

26. listopadu 2007 v 15:40 | Sárča |  About my blogísek
O blogísku:
Tak co byste chtěli vědět? Je o my favourite Kriminálce Las Vegas. Já doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda, když ke každému článku, který si přečtete, přidáte i nějakej ten komentík, abych věděla, jak se vám líbí ;.).
No a jak můj blogouš vznikl? Začalo to začátkem šk. roku 2007/2008, když se moje kámošky Lucka, Svatka a Makyna zbláznily do Kriminálek a postupně jimi nakazily i mě. Já osobně mám nejradši Krimču Las Vegas. No a tak jsem si řekla, že si o Las Vegasce založím taky nějakej blogís. Nejdřív jsem sice měla stránku na e-stránkách, ale nakonec jsem ji zrušila a založila jsem ji na blogu. Trochu mi trvalo, než jsem pochopila všechny ty funkce, ale nakonec jsem se zorientovala a díky tomu všemu, co jsem vám teď řekla můžete číst v tomto blogísku :-).
Takže ať se vám tu líbí!!!
Vaše Sárushka

moji NEJ

26. listopadu 2007 v 15:23 | Sárča |  More about me: moji NEJ
Oblíbená zvířata: psi, kočky, koně, všichni hlodavci, rybičky, brouci ;-)
Neoblíbená zvířata: pavouci...
Moje NEJ postavy v CSI: Gil a Sara
Moji NEJ herci: Eric Szamanda, William Petersen, George Eads, dál Yannick Bisson (ze seriálu Sue Thomas), Ben Affleck
Moje NEJ herečky: Jorja Fox, Deanne Bray, Evangeline Lilly, Rachel Weisz, Lindsay Lohan, Emma Watson, Kate Beckingsale, Marg Helgenberger, Reesse Witherspoon, Hillary Duff
Moje NEJ zpěvačky: Nelly Furtado, Ewa Farna, Helena Zeťová, Rihanna, Avril Lavigne
Moji NEJ zpěváci: Bon Jovi, James Blunt
Moje NEJ hudební skupiny: Scorpions, King Diamond, Hammer Fall
NEJHORŠÍ HUDEBNÍ SKUPINA: KABÁT!!!
Můj nejoblíbenější TV seriál: samozřejmě CSI: Las Vegas, Ulice, Ztraceni, Sue Thomas, Lovci pokladů, Lenssen a spol., Věřte - nevěřte
Nejoblíbenější předměty: anglina, výtvarka, hudebka
Nejhorší předměty: matika, čeština
Škola: Gymnázium Kroměříž
Nejoblíbenější země: USA, Norsko, Itálie
Nejlepší jídlo: špagety s kečupem ( nebo spíš kečup se špagetama :-D ), palačinky
Nejhnusnější "jídlo": MASO!!!
Nejoblíbenější rasa psa: retrívr, labrador, novofundlák... a rotvajler (ať svýho psa neurazím...:-)
Nejoblíbenější plemeno koně: hannoverský kůň, český teplokrevník, fríský kůň, anglický plnokrevník
Sport: jízda na koni - parkur, kolo, brusle
Oblíbená barva: černá, šedá, růžová, červená
Oblíbené filmy: Pravá blondýnka I. a II., Pearl Harbor, Moderní Popelka, Italské prázdniny, Rafťáci
Teď už o mně víte snad opravdu všechno ;-)...

About me

22. listopadu 2007 v 18:17 | Sárča |  About me
Welcome to my blogísek about CSI: Las Vegas!

Vítejte na mém blogísku o CSI! Doufám, že se vám tu bude líbit, ale pokud budete mít nějaké nápady na vylepšení, nebo připomínky, tak mi napište na gsr-csi.sara@seznam.cz !
Jinak já se jmenuju Markéta, ale na téhle stránce Sárinka OK? Je mi třináct a krom Krimči zbožňuju zvířata, nejvíc psy, koně, hlodavce a nějak jsem si dokonce oblíbila i broučky :-). Když už jsme u zvířat, tak mezi můj zvěřinec patří pes, morče, křeček, 2 králíci, sem tam nějakej ten brouk (nedávno jsem "ulovila" nosorožíka kapucínka. Byl u mě jeden den, pak jsem ho pustila :-), a abych nezapomněla, dva koně. Ty mám jen v pronájmu, ale od jara 2008 budu mít vlastního koně. No a když už jsme zas u těch koní, tak musím poznamenat, že jezdím závodně parkury.
No, to by bylo tak všechno.
Teď se podívejte na další příspěvky a nezapomeňte mi pak napsat!!!
Bye, Sárča.
New: 1.12.07 jsem na výstavě králíků vyhrála králíka - má bílou barvu, je to samice a pojmenovala jsem ji Lady Heather. Pokud budete chtít fotku, tak napište!