Cath se vrhne na kliku. Najde na ní otisky...
Sofie se snaží najít stopu v domě, ale pachatel byl zřejmě profík...
"Ahoj, máš něco?" zeptá se Nick.
Sofie zavrtí hlavou.
"Chceš pomoct?" zeptá se Nick.
"No to bys byl hodnej." ironicky se na něj usměje Sofie.
Sofie se snaží najít stopu v domě, ale pachatel byl zřejmě profík...
"Ahoj, máš něco?" zeptá se Nick.
Sofie zavrtí hlavou.
"Chceš pomoct?" zeptá se Nick.
"No to bys byl hodnej." ironicky se na něj usměje Sofie.
To už byl večer. Celým Las Vegas vedla kolona aut, a tak Gilovi trvalo tři hodiny, než konečně dorazil na stanici. Hledal Warricka, ale v celé budově bylo pusto. Pak usoudil, že Warrick se asi ještě z výslechu nevrátil... Sedl si do své kanceláře, a protože zrovna nemohl nic k případu udělat, začetl se o knihy o metamorfóze motýla.
"Co jsi komu vyzvonil?"
Gil se otočil a uviděl ve dveřích Sáru. Nechápavě se na ni podíval. "Co jsem vyzvonil?"
"Gile!"
"Sáro, já nechápu, co myslíš!"
"Jak to, že všichni ví o našem vztahu?"
"Všichni?"
"No... Warrick a Nick."
"Jo ták!" Gil vysvětlil Sáře Warrickovu teorii, jak se dozvěděl o jejich vztahu, kterou mu řekl minulý večer v autě. "Takže... z části za to můžeš taky."
Sára přikývne. "Promiň."
Gil se na ni usměje.
"Kde jsou vlastně všichni? Je tu úplně prázdno. Vím, že Cath s Nickem jsou v terénu, ale co ostatní?"
"Warrick jen vyslechnout jednu ženu. Další nevím, ke jsou."
"Takhle prázdno tu nebylo, co se já pamatuju." řekla Sára a popošla blíž k němu.
"Gile, myslíš, že je dobře, že se to provalilo?"
Gil pokrčil rameny.
"Já se nechci rozejít." řekne mu Sára a sedne si mu na klín.
"Já taky ne." řekne Gil.
"Já... bojím se, aby se to neprovalilo až tam , kam by se to dostat nemělo." vzdychla Sára.
"Neboj. Oni si to sice pro sebe nenechaj, ale myslím, že Ecklimu nás neprásknou. Na to je znám až moc dobře." řekne jí Gil.
Trochu se od něj odtáhla. "Opravdu?"
"Jo."
Potom ji začne líbat, ale Sára se brání. "Jsi normální? Tady?"
"Nikdo tu není, broučku." řekne Gil něžně a znovu ji začne líbat. Sára už se nebrání.
Gil ji obejme kolem pasu a přitiskne ji k sobě...
"Gile, mám věci ohledně toho případu..." do kanceláře vešla Cath.
Gil a Sára se od sebe odlepili. Sára vstala, a protože s Gilem seděli na židli s kolečky, jak vstala, odstrčila Gila na druhý konec místnosti, kde se zastavil o zeď. Civěli na ni jak na zjevení, Sára ve tváři rudá jak řepa, Gil s neutrálním výrazem.
"No... nebudu vás rušit." řekla Cath a odešla.
Sára se na Gila ustrašeně podívá.
"Promiň." řekne Gil.
"Ale co?" řekne Sára nepřítomně.
"No... to že tu nikdo není. Trošku jsem se sekl." řekne Gil a přijede na židli zpět ke stolu (tzn. i k Sáře). Vezme ji za ruku. "To zvládnem." usměje se na ni.
Sára mu úsměv opětuje, potom jí ale z očí vytrysknou slzy a rozběhne se k šatnám...
Gila to na chvíli ochromí, ale potom se rozutíká za ní.
Najde ji až vzadu v šatně sedět na lavičce s hlavou v dlaních.
"Sáro, co se děje?"
"Promiň já... Trochu mě to vzalo."
Gil pochopí. Sedne si vedle ní a obejme ji. Sára se k němu přitiskne a opře si hlavu u jeho rameno. Znovu se rozbrečí.
"Nebreč. To je v pořádku." šeptá jí Gil do ucha.
Sára se na něj podívá opuchlýma očima. Gil se snaží ji utěšit a políbí ji na čelo. Sára mu znovu opře hlavu o rameno. Seděli tam takhle dlouho... Dokud se Sára neuklidnila... Potom se na ni Gil podíval. "Uprav se." řekl, když uviděl její rozmazané oči. Sára popotáhne a přikývne. Gil se na ni usměje, ještě jednou ji políbí na čelo a odejde. "Zvládnem to." řekne ještě. "Spolu."
Sára se usměje.
"Co jsi komu vyzvonil?"
Gil se otočil a uviděl ve dveřích Sáru. Nechápavě se na ni podíval. "Co jsem vyzvonil?"
"Gile!"
"Sáro, já nechápu, co myslíš!"
"Jak to, že všichni ví o našem vztahu?"
"Všichni?"
"No... Warrick a Nick."
"Jo ták!" Gil vysvětlil Sáře Warrickovu teorii, jak se dozvěděl o jejich vztahu, kterou mu řekl minulý večer v autě. "Takže... z části za to můžeš taky."
Sára přikývne. "Promiň."
Gil se na ni usměje.
"Kde jsou vlastně všichni? Je tu úplně prázdno. Vím, že Cath s Nickem jsou v terénu, ale co ostatní?"
"Warrick jen vyslechnout jednu ženu. Další nevím, ke jsou."
"Takhle prázdno tu nebylo, co se já pamatuju." řekla Sára a popošla blíž k němu.
"Gile, myslíš, že je dobře, že se to provalilo?"
Gil pokrčil rameny.
"Já se nechci rozejít." řekne mu Sára a sedne si mu na klín.
"Já taky ne." řekne Gil.
"Já... bojím se, aby se to neprovalilo až tam , kam by se to dostat nemělo." vzdychla Sára.
"Neboj. Oni si to sice pro sebe nenechaj, ale myslím, že Ecklimu nás neprásknou. Na to je znám až moc dobře." řekne jí Gil.
Trochu se od něj odtáhla. "Opravdu?"
"Jo."
Potom ji začne líbat, ale Sára se brání. "Jsi normální? Tady?"
"Nikdo tu není, broučku." řekne Gil něžně a znovu ji začne líbat. Sára už se nebrání.
Gil ji obejme kolem pasu a přitiskne ji k sobě...
"Gile, mám věci ohledně toho případu..." do kanceláře vešla Cath.
Gil a Sára se od sebe odlepili. Sára vstala, a protože s Gilem seděli na židli s kolečky, jak vstala, odstrčila Gila na druhý konec místnosti, kde se zastavil o zeď. Civěli na ni jak na zjevení, Sára ve tváři rudá jak řepa, Gil s neutrálním výrazem.
"No... nebudu vás rušit." řekla Cath a odešla.
Sára se na Gila ustrašeně podívá.
"Promiň." řekne Gil.
"Ale co?" řekne Sára nepřítomně.
"No... to že tu nikdo není. Trošku jsem se sekl." řekne Gil a přijede na židli zpět ke stolu (tzn. i k Sáře). Vezme ji za ruku. "To zvládnem." usměje se na ni.
Sára mu úsměv opětuje, potom jí ale z očí vytrysknou slzy a rozběhne se k šatnám...
Gila to na chvíli ochromí, ale potom se rozutíká za ní.
Najde ji až vzadu v šatně sedět na lavičce s hlavou v dlaních.
"Sáro, co se děje?"
"Promiň já... Trochu mě to vzalo."
Gil pochopí. Sedne si vedle ní a obejme ji. Sára se k němu přitiskne a opře si hlavu u jeho rameno. Znovu se rozbrečí.
"Nebreč. To je v pořádku." šeptá jí Gil do ucha.
Sára se na něj podívá opuchlýma očima. Gil se snaží ji utěšit a políbí ji na čelo. Sára mu znovu opře hlavu o rameno. Seděli tam takhle dlouho... Dokud se Sára neuklidnila... Potom se na ni Gil podíval. "Uprav se." řekl, když uviděl její rozmazané oči. Sára popotáhne a přikývne. Gil se na ni usměje, ještě jednou ji políbí na čelo a odejde. "Zvládnem to." řekne ještě. "Spolu."
Sára se usměje.
Sára šla na záchod upravit si make up...
Vtom přišla Catherine. "Váleli jste to hustě." řekne.
"Co myslíš?" Sára dělá, jako že neví, o co jí jde, ale stejně zrudne.
"No co?! Líbačku v kanceláři." usměje se na ni.
"Aha... no... ale to... to nic nebylo." snaží se to Sára zamluvit.
"Hmmm... Nevypadalo to tak." usmála se Cath. "Tak to nechci vidět, co by to bylo, kdyby to něco bylo."
"Slib mi, že to nikomu neřekneš." řekla Sára, rudá jako řepa.
Cath přikývne.
"Díky, jseš fakt kamarádka." řekla Sára a odešla. Na chodbě narazila na Gila.
"Vzal jsem nám na dnešní večer volno. Zvu tě na večeři."
Sára se jen usmála a pak spolu vyrazili do šatny...
Vtom přišla Catherine. "Váleli jste to hustě." řekne.
"Co myslíš?" Sára dělá, jako že neví, o co jí jde, ale stejně zrudne.
"No co?! Líbačku v kanceláři." usměje se na ni.
"Aha... no... ale to... to nic nebylo." snaží se to Sára zamluvit.
"Hmmm... Nevypadalo to tak." usmála se Cath. "Tak to nechci vidět, co by to bylo, kdyby to něco bylo."
"Slib mi, že to nikomu neřekneš." řekla Sára, rudá jako řepa.
Cath přikývne.
"Díky, jseš fakt kamarádka." řekla Sára a odešla. Na chodbě narazila na Gila.
"Vzal jsem nám na dnešní večer volno. Zvu tě na večeři."
Sára se jen usmála a pak spolu vyrazili do šatny...
V restauraci...
"Co si dáš?" zeptal se Gil Sáry.
"Nevim. Asi jenom salát." řekla Sára..
"Já mám zase chuť na smažený sýr." řekl Gil...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po chvilce číšník donesl Sáře zeleninový salát.
"Konečně. Umírám hlady." ulevila si Sára, když byl číšník z doslechu a pustila se do jídla. Gil ještě na jídlo čekal.
"Máš hlad?" zeptala se Sára a Gil přikývl.
Sára vzala na vidličku kousek okurky a podala ji Gilovi.
"Budeš mě krmit?" zeptal se Gil.
Sára se usmála. "Jo, ale až ti to donesou..."
Po chvilce Gilovi donesli jeho smažený sír. Gil pak podal svůj sír Sáře a Sára svůj salát Gilovi a navzájem se krmili...
"Co si dáš?" zeptal se Gil Sáry.
"Nevim. Asi jenom salát." řekla Sára..
"Já mám zase chuť na smažený sýr." řekl Gil...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po chvilce číšník donesl Sáře zeleninový salát.
"Konečně. Umírám hlady." ulevila si Sára, když byl číšník z doslechu a pustila se do jídla. Gil ještě na jídlo čekal.
"Máš hlad?" zeptala se Sára a Gil přikývl.
Sára vzala na vidličku kousek okurky a podala ji Gilovi.
"Budeš mě krmit?" zeptal se Gil.
Sára se usmála. "Jo, ale až ti to donesou..."
Po chvilce Gilovi donesli jeho smažený sír. Gil pak podal svůj sír Sáře a Sára svůj salát Gilovi a navzájem se krmili...
Později před restaurací.
Gil a Sára stáli před autem, ale ani jednomu se do něj nechtělo.
"Půjdem se projít?" usmál se Gil na Sáru a Sára kývne. Gil ji vzal za ruku. Šli spolu tichými uličkami a šeptali si o všem možném. Náhle jejich romantickou procházku vyrušila hlasitá hudba. Gil uviděl v dálce světla horské dráhy a dalších atrakcí. Mrkl na Sáru. "Půjdem?"
"Na horskou dráhu?! Teď jsem jedla!" vyvalí oči Sára.
"Tak na vyhlídkové kolo." řekl Gil a ukázal na obrovské vyhlídkové kolo.
"Gile... Víš, že se bojím výšek..."
"Nemusíš se bát. Budu tě držet třeba celou jízdu."
"Tak to beru." usmála se Sára při představě romantické jízdy na vyhlídkovém kole.
Gil a Sára stáli před autem, ale ani jednomu se do něj nechtělo.
"Půjdem se projít?" usmál se Gil na Sáru a Sára kývne. Gil ji vzal za ruku. Šli spolu tichými uličkami a šeptali si o všem možném. Náhle jejich romantickou procházku vyrušila hlasitá hudba. Gil uviděl v dálce světla horské dráhy a dalších atrakcí. Mrkl na Sáru. "Půjdem?"
"Na horskou dráhu?! Teď jsem jedla!" vyvalí oči Sára.
"Tak na vyhlídkové kolo." řekl Gil a ukázal na obrovské vyhlídkové kolo.
"Gile... Víš, že se bojím výšek..."
"Nemusíš se bát. Budu tě držet třeba celou jízdu."
"Tak to beru." usmála se Sára při představě romantické jízdy na vyhlídkovém kole.
Za chvíli už seděli v kabince... Kolo se rozjelo... Sára se nejdřív pokusila být statečná, ale nedařilo se jí to. Ještě nebyli ani v polovině celé výšky a už se přisála Gila jako klíště. Gil ji něžně objal.
"Gile... Já se bojím..." vzdychla Sára.
"Neboj, to bude v pohodě. Za chvilku si zvykneš. A navíc, jsem tu já, ne?
Usmála se na něj a objala ho kolem krku. Gil ji políbil na čelo. Sára mu polibek opětovala, ale protože měl čelo moc vysoko, políbila ho na rty. Gil ji taky začal líbat a pevně ji k sobě přivinul...
Najednou se kolotoč zastavil. Sára přestala líbat Gila, otevřela oči a podívala se, co se děje. S hrůzou zjistila, že se kolotoč zastavil a oni uvízli přímo nahoře. Sára div že nezačala ječet, ale než to stihla udělat, zavřel jí Gil pusu dalším polibkem. Kolotoč se rozjel...
"Gile... Já se bojím..." vzdychla Sára.
"Neboj, to bude v pohodě. Za chvilku si zvykneš. A navíc, jsem tu já, ne?
Usmála se na něj a objala ho kolem krku. Gil ji políbil na čelo. Sára mu polibek opětovala, ale protože měl čelo moc vysoko, políbila ho na rty. Gil ji taky začal líbat a pevně ji k sobě přivinul...
Najednou se kolotoč zastavil. Sára přestala líbat Gila, otevřela oči a podívala se, co se děje. S hrůzou zjistila, že se kolotoč zastavil a oni uvízli přímo nahoře. Sára div že nezačala ječet, ale než to stihla udělat, zavřel jí Gil pusu dalším polibkem. Kolotoč se rozjel...
Po projížďce se Gilovi a Sáře stále nechtělo jít k autu. Ještě si na pouti koupili zmrzlinu a šli se ještě projít.
"Tak co, miláčku, líbilo se ti to?"
Sára mu ale ukázala, že se k ní jen tak nedostane a prohodila: "Co? Ta výška, to jak jsme se líbali, nebo jak jsi mě celou dobu držel?"
Tohle Gil nečekal a zarazil se. Brzy se ale vzpamatoval. "Celkově." řekl.
Sára schválně mlčela, aby ho napínala. "Jo... líbilo s mi to."
Gil se na ni usmál.
"Ale ta vejška ne." dodala Sára a usmála se na něj.
Gil nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Co je?" zeptala se Sára.
"Ále nic." řekl Gil a pak se dlouze podíval na Sáru a ani si nevšiml, že jde přímo naproti sloupu pouličního osvětlení. Těsně před ním se mu vyhnul a vrazil při tom do Sáry, které vyklouzla zmrzlina z ruky a skončila na jejím tričku.
"Ježkovy oči! Promiň, utřu ti to." řekl Gil,vylovil z kapsy papírový kapesník a snažil se setřít Sáře zmrzlinu z hrudníku.
"Gile, uvědomuješ si, co děláš?" řekla Sára.
"Aha..." řekl Gil a odtáhl se. "No... alespoň už tam nemáš rozplácnutou tu zmrzlinu." Pokrčí rameny. "Promiň"
Sára zavrtí hlavou. "Ne, mě to nevadí, ale tady...?"
Gil se pokusí o úsměv...
"Tak co, miláčku, líbilo se ti to?"
Sára mu ale ukázala, že se k ní jen tak nedostane a prohodila: "Co? Ta výška, to jak jsme se líbali, nebo jak jsi mě celou dobu držel?"
Tohle Gil nečekal a zarazil se. Brzy se ale vzpamatoval. "Celkově." řekl.
Sára schválně mlčela, aby ho napínala. "Jo... líbilo s mi to."
Gil se na ni usmál.
"Ale ta vejška ne." dodala Sára a usmála se na něj.
Gil nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Co je?" zeptala se Sára.
"Ále nic." řekl Gil a pak se dlouze podíval na Sáru a ani si nevšiml, že jde přímo naproti sloupu pouličního osvětlení. Těsně před ním se mu vyhnul a vrazil při tom do Sáry, které vyklouzla zmrzlina z ruky a skončila na jejím tričku.
"Ježkovy oči! Promiň, utřu ti to." řekl Gil,vylovil z kapsy papírový kapesník a snažil se setřít Sáře zmrzlinu z hrudníku.
"Gile, uvědomuješ si, co děláš?" řekla Sára.
"Aha..." řekl Gil a odtáhl se. "No... alespoň už tam nemáš rozplácnutou tu zmrzlinu." Pokrčí rameny. "Promiň"
Sára zavrtí hlavou. "Ne, mě to nevadí, ale tady...?"
Gil se pokusí o úsměv...
Potom se ještě dlouho procházeli, drželi se za ruce, šeptali si zamilovaná slůvka nebo poslouchali to nádherné noční ticho. Nakonec došli k autu...
"Zavezu tě domů." řekl Gil a nasedl.
"To bych ti doporučovala, auto mám na stanici přes celý Vegas zpátky nepůjdu." zavtipkovala Sára a taky nasedla. Cesta jim netrvala dlouho.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gil zastavil před domem, kde bydlela Sára. Oba vystoupili. Gil doprovodil Sáru až ke dveřím...
"Tak... já už... už půjdu... už je pozdě." řekla Sára.
"Jo." řekne Gil a podívá se na mobil, kolik je vlastně hodin - půl jedné. "Páni, to už je tak pozdě?" podivil se.
"Kolik vlastně je?" zeptala se Sára.
"Půl jedné."
"Oh..."
Potom dal Gil Sáře pusu na rozloučenou. "Tak dobrou."
"Dobrou." řekla Sára, ale stáli tam dál... Pak Sára uslyšela zavrzání dveří z vedlejšího domu - zvědavá sousedka. (Sára měla v tu chvíli chuť ji uškrtit...)…
Než stačil Gil cokoli namítnout, vtáhla ho Sára k sobě do domu a zavřela za nimi dveře.
"Můžu ještě zůstat?" zeptal se podiveně Gil.
"Ty můžeš cokoliv." usmála se na něj Sára.
Sedli si v obývacím pokoji na gauč.
"Chceš něco k pití?" zeptala se Sára.
"Ne díky." řekl Gil. Sára si přisedla blíž k němu a pevně ho objala. Gil udělal to samé.
"Seš unavená?" zašeptal Gil.
"Ani ne..." hlesla Sára.
"Měla bys jít spát. Předevčírem jsme to trochu protáhli..."
Sára se začala smát Přímo se svíjela smíchy a nemohla ani promluvit, natož se začít bránit, když ji Gil začal líbat Pomalu ji začal pokládat na gauč, to se ale Sára zarazila a odtrhla se od něho, v očích měla slzy smíchu. "Teď jsi řek, že jsme to předevčírem protáhli." pozvedla obočí.
"Hmmm, a vadí to?" usmál se Gil.
Sára neodpověděla, jen se na něj usmála.
Gil ji vzal do náručí a odnesl ji do ložnice. Ještě když ji držel v náručí políbil ji a pak ji náhle hodil na postel. Sára to nečekala a zaječela, jakmile ale dopadla, začala se zase smát. Gil jen zavrtěl hlavou a vrhl se k ní a znovu ji začal líbat. Pak jí zajel rukama pod tričko. Sára nadskočila, jako by ji právě opařili žehličkou (v tomhle případě Gilovýma rukama).
"Fuj, máš studený ruce." řekla, ale než stačil Gil něco odpovědět, znovu ho začala líbat.
Přisáli se k sobě už je od sebe nic nemohlo odtrhnout...
"Zavezu tě domů." řekl Gil a nasedl.
"To bych ti doporučovala, auto mám na stanici přes celý Vegas zpátky nepůjdu." zavtipkovala Sára a taky nasedla. Cesta jim netrvala dlouho.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gil zastavil před domem, kde bydlela Sára. Oba vystoupili. Gil doprovodil Sáru až ke dveřím...
"Tak... já už... už půjdu... už je pozdě." řekla Sára.
"Jo." řekne Gil a podívá se na mobil, kolik je vlastně hodin - půl jedné. "Páni, to už je tak pozdě?" podivil se.
"Kolik vlastně je?" zeptala se Sára.
"Půl jedné."
"Oh..."
Potom dal Gil Sáře pusu na rozloučenou. "Tak dobrou."
"Dobrou." řekla Sára, ale stáli tam dál... Pak Sára uslyšela zavrzání dveří z vedlejšího domu - zvědavá sousedka. (Sára měla v tu chvíli chuť ji uškrtit...)…
Než stačil Gil cokoli namítnout, vtáhla ho Sára k sobě do domu a zavřela za nimi dveře.
"Můžu ještě zůstat?" zeptal se podiveně Gil.
"Ty můžeš cokoliv." usmála se na něj Sára.
Sedli si v obývacím pokoji na gauč.
"Chceš něco k pití?" zeptala se Sára.
"Ne díky." řekl Gil. Sára si přisedla blíž k němu a pevně ho objala. Gil udělal to samé.
"Seš unavená?" zašeptal Gil.
"Ani ne..." hlesla Sára.
"Měla bys jít spát. Předevčírem jsme to trochu protáhli..."
Sára se začala smát Přímo se svíjela smíchy a nemohla ani promluvit, natož se začít bránit, když ji Gil začal líbat Pomalu ji začal pokládat na gauč, to se ale Sára zarazila a odtrhla se od něho, v očích měla slzy smíchu. "Teď jsi řek, že jsme to předevčírem protáhli." pozvedla obočí.
"Hmmm, a vadí to?" usmál se Gil.
Sára neodpověděla, jen se na něj usmála.
Gil ji vzal do náručí a odnesl ji do ložnice. Ještě když ji držel v náručí políbil ji a pak ji náhle hodil na postel. Sára to nečekala a zaječela, jakmile ale dopadla, začala se zase smát. Gil jen zavrtěl hlavou a vrhl se k ní a znovu ji začal líbat. Pak jí zajel rukama pod tričko. Sára nadskočila, jako by ji právě opařili žehličkou (v tomhle případě Gilovýma rukama).
"Fuj, máš studený ruce." řekla, ale než stačil Gil něco odpovědět, znovu ho začala líbat.
Přisáli se k sobě už je od sebe nic nemohlo odtrhnout...
"Kolik je hodin?" zeptal se Gil. Sára se otočila a podívala se na noční stolek, kde stáli digitální hodiny.
"Tři." řekla a otočila se zpět k němu. Gil ji objal a políbil ji do vlasů. Sára si položila hlavu na jeho hrudník.
"Teď už seš unavená?"
Zamračila se na něj. "Kdyby ne, tak co?"
"Tak si to zopakujem."
Sára by se zase začala smát, ale protože neměla sílu už ani na to, jen se pobaveně uchichtla. Po chvilce usnula...
"Tři." řekla a otočila se zpět k němu. Gil ji objal a políbil ji do vlasů. Sára si položila hlavu na jeho hrudník.
"Teď už seš unavená?"
Zamračila se na něj. "Kdyby ne, tak co?"
"Tak si to zopakujem."
Sára by se zase začala smát, ale protože neměla sílu už ani na to, jen se pobaveně uchichtla. Po chvilce usnula...
Gil se o tři hodiny později vzbudil. V pokoji bylo šero a oknem bylo vidět pomalu vycházející slunce... Podíval se vedle sebe na Sáru. Dlouho se na ní díval. Poslouchal, jak klidně oddechuje a měl chuť ji políbit. Když se podíval na hodinky, zjistil, že to klidně může udělat. Jemně ji políbil na rty. Sára zamrkala a otevřela oči.
"Gile? Co tu děláš?" zeptala se.
Gil se usmál. "Hádej."
Sára se chvíli tvářila nechápavě, potom se ale také usmála. "Aha." řekla pobaveně. Podívala se na hodiny. "Měli bysme vstát."
"A tobě se chce?"
"Ne." usmála se a políbila ho...
Po dlouhé době, co se líbali, je od sebe odtrhl čas. "Fakt bysme měli vstát." řekl Gil...
"Gile? Co tu děláš?" zeptala se.
Gil se usmál. "Hádej."
Sára se chvíli tvářila nechápavě, potom se ale také usmála. "Aha." řekla pobaveně. Podívala se na hodiny. "Měli bysme vstát."
"A tobě se chce?"
"Ne." usmála se a políbila ho...
Po dlouhé době, co se líbali, je od sebe odtrhl čas. "Fakt bysme měli vstát." řekl Gil...
Ke stanici přijelo Gilovo černé auto. Sára si oddychla, když v podzemní garáži, uviděla i to své. Trochu se bála, aby jí ho někdo neukradl.
Vešli na stanici spolu. Cestou do šatny prošli kolem Cath, která se na ně upřímně zakřenila, ale neřekla nic...
Vešli na stanici spolu. Cestou do šatny prošli kolem Cath, která se na ně upřímně zakřenila, ale neřekla nic...
Později v Gilově kanceláři...
"Čau." přijde Warrick.
"Nazdar. Uvízl jsi včera?" zeptal se Gil.
"Jo, když jsem sem přijel, bylo půl jedenáctý. Ptal jsem se Cath, kde jsi, protože jsem tě tu nemohl najít."
"Co ti řekla?" zamračil se Gil.
"Že asi někde randíš se Sárou... což mě nepřekvapilo... Ale to je jedno. Tady máš výpis, co jsem zjistil při výslechu Christiny." řekl a hodil mu na stůl papíry. "Mimochodem, tu zbraň, co na ni byla registrovaná, jsem nenašel. Christina říkala, že ji měla schovanou v trezoru, ale tam nebyla. Sejmul jsem z toho trezoru otisky. Právě se na ně chci jít podívat" řekl Warrick a pak mu zazvonil mobil. Warrick vytáhl mobil z kapsy a podíval se na display. "Tak já se jdu podívat na ty otisky. Čau Grissi." řekl Gilovi, pak se k němu otočil zády a odpochodoval z kanceláře, mobil u ucha. "Ahoj, Jessiko, jak se máš..." byla poslední Warrickova slova, která Gil slyšel a zakroutil hlavou.
"Grissome?"
Gil se malinko lekl. Hned se ale vzpamatoval a ve dveřích kanceláře uviděl pro změnu Catherine.
"Vidím, že už tu máš volno. Můžu ti konečně předložit ty materiály k našemu případu, jak na něm děláme s Nickem a Sarou?" řekne s netrpělivostí v hlase.
"Sem s nimi." kývne Gil na stůl. Cath položí materiály na stůl tak stroze, že několik papírů na Gilově stole se rozletělo kolem. Gil se zamračí.
"Děje se něco?"
"Ne." řekne Cath a zase odešla. Gil znova zakroutil hlavou...
"Čau." přijde Warrick.
"Nazdar. Uvízl jsi včera?" zeptal se Gil.
"Jo, když jsem sem přijel, bylo půl jedenáctý. Ptal jsem se Cath, kde jsi, protože jsem tě tu nemohl najít."
"Co ti řekla?" zamračil se Gil.
"Že asi někde randíš se Sárou... což mě nepřekvapilo... Ale to je jedno. Tady máš výpis, co jsem zjistil při výslechu Christiny." řekl a hodil mu na stůl papíry. "Mimochodem, tu zbraň, co na ni byla registrovaná, jsem nenašel. Christina říkala, že ji měla schovanou v trezoru, ale tam nebyla. Sejmul jsem z toho trezoru otisky. Právě se na ně chci jít podívat" řekl Warrick a pak mu zazvonil mobil. Warrick vytáhl mobil z kapsy a podíval se na display. "Tak já se jdu podívat na ty otisky. Čau Grissi." řekl Gilovi, pak se k němu otočil zády a odpochodoval z kanceláře, mobil u ucha. "Ahoj, Jessiko, jak se máš..." byla poslední Warrickova slova, která Gil slyšel a zakroutil hlavou.
"Grissome?"
Gil se malinko lekl. Hned se ale vzpamatoval a ve dveřích kanceláře uviděl pro změnu Catherine.
"Vidím, že už tu máš volno. Můžu ti konečně předložit ty materiály k našemu případu, jak na něm děláme s Nickem a Sarou?" řekne s netrpělivostí v hlase.
"Sem s nimi." kývne Gil na stůl. Cath položí materiály na stůl tak stroze, že několik papírů na Gilově stole se rozletělo kolem. Gil se zamračí.
"Děje se něco?"
"Ne." řekne Cath a zase odešla. Gil znova zakroutil hlavou...
Catherine zašla k Robinsovi na pitvu, aby zjistila něco o mrtvé Amandě Davidsonové.
"Dobrý den, Ale, máte něco nového?"
"Snad jen tohle." řekne Robins a podá jí papírový pytlík. Cath se podívá dovnitř.
"Co to je?" řekne, když v pytlíku uvidí černé vlákno.
"No mě se neptejte. Našel jsem to v jejích vlasech. Docela to vypadá jako srst zvířete, ale myslím, že váš milovaný Hodges vám řekne spíš, o co se jedná."
Cath se usmála. "No to víte. Každý v této budově je v něčem lepší, než jiní. Vy vynikáte v kuchání mrtvol."
"Díky za poklonu." usměje se Robins a Cath, aby mu to ještě osladila se mu i poklonila. Pak už se neudrželi a začali se chechtat na celé kolo - v tomto případě na celou pitevnu.
"Dobrý den, Ale, máte něco nového?"
"Snad jen tohle." řekne Robins a podá jí papírový pytlík. Cath se podívá dovnitř.
"Co to je?" řekne, když v pytlíku uvidí černé vlákno.
"No mě se neptejte. Našel jsem to v jejích vlasech. Docela to vypadá jako srst zvířete, ale myslím, že váš milovaný Hodges vám řekne spíš, o co se jedná."
Cath se usmála. "No to víte. Každý v této budově je v něčem lepší, než jiní. Vy vynikáte v kuchání mrtvol."
"Díky za poklonu." usměje se Robins a Cath, aby mu to ještě osladila se mu i poklonila. Pak už se neudrželi a začali se chechtat na celé kolo - v tomto případě na celou pitevnu.
Nick a Sara se vrátili na místo vraždy Amandy Davidsonové. Celý dům zatemnili a začali prohledávat pomocí LED lampy. Dlouho jim trvalo než něco našli, respektive než Nick něco našel. "Saro!" zavolal přes celý dům tak hlasitě, až se Sara lekla. Přišla k němu do ložnice.
"Hm?"
"To vypadá na sperma." řekl Nick a ukázal na postel.
"Ahoj lidi". To byla Cath. "Jdu vám pomoct."
"Jdeš moc pozdě." řekl Nick a posvítil lampou na postel. Cath pozvedla obočí a usmála se.
"Hm?"
"To vypadá na sperma." řekl Nick a ukázal na postel.
"Ahoj lidi". To byla Cath. "Jdu vám pomoct."
"Jdeš moc pozdě." řekl Nick a posvítil lampou na postel. Cath pozvedla obočí a usmála se.
Už vycházeli z domu. Sara šla už automaticky k Nickovu autu, ale Cath ji zastavila.
"Saro, pojeď se mnou. Musím si s tebou promluvit." řekla.
Sara se zamračila, ale šla.
"Saro, pojeď se mnou. Musím si s tebou promluvit." řekla.
Sara se zamračila, ale šla.
V autě...
"Tak o čem si chtěla mluvit?" zeptala se Sara, když Cath rozjela auto.
"Víš, Saro, neudělala jsem to schválně, ale prokecla jsem vás." řekla Cath.
"To nemyslíš vážně? Komu?" vybuchla Sara. Kdyby nebyla připoutaná, snad by se na Cath vrhla a uškrtila ji.
"Moment, moment, není to tak, jak si myslíš. Totiž Griss mi řekl ať mu a tobě zaškrtnu dovolenou na včerejší večer. A tak jsem si myslela, že asi jdete na rande. Potom se vrátil Warrick a hledal Grissoma. Ptal se mně, kde je a já mu řekla, že asi někde randí s tebou a..."
"Jo takhle! Tak to je v poho. Warrick to už dávno prokouknul." oddychla si Sara.
Cath na ni vyvalila bulvy. "Jaktože vím vždycky všechno jako poslední?"
"Prosím tě! Spousta lidí na stanici to neví. Nejsi poslední... Ale neřekneš jim to, že ne?"
"Ehm a kdo to teda ví?"
"Co vím já, tak Nick, Warrick, Gil, já a ty." řekla Sara. Po krátké odmlce dodala: "Ostatním to neřekneš, že ne?"
"Spolehni se. Budu držet jazyk za zuby. Přísahám."
Sara přikývla.
"Tak o čem si chtěla mluvit?" zeptala se Sara, když Cath rozjela auto.
"Víš, Saro, neudělala jsem to schválně, ale prokecla jsem vás." řekla Cath.
"To nemyslíš vážně? Komu?" vybuchla Sara. Kdyby nebyla připoutaná, snad by se na Cath vrhla a uškrtila ji.
"Moment, moment, není to tak, jak si myslíš. Totiž Griss mi řekl ať mu a tobě zaškrtnu dovolenou na včerejší večer. A tak jsem si myslela, že asi jdete na rande. Potom se vrátil Warrick a hledal Grissoma. Ptal se mně, kde je a já mu řekla, že asi někde randí s tebou a..."
"Jo takhle! Tak to je v poho. Warrick to už dávno prokouknul." oddychla si Sara.
Cath na ni vyvalila bulvy. "Jaktože vím vždycky všechno jako poslední?"
"Prosím tě! Spousta lidí na stanici to neví. Nejsi poslední... Ale neřekneš jim to, že ne?"
"Ehm a kdo to teda ví?"
"Co vím já, tak Nick, Warrick, Gil, já a ty." řekla Sara. Po krátké odmlce dodala: "Ostatním to neřekneš, že ne?"
"Spolehni se. Budu držet jazyk za zuby. Přísahám."
Sara přikývla.
Gil seděl v kanceláři a četl si výpověď Christiny Williamsové. A protože neměl zrovna co na práci, četl ho už nejmíň po desáté a pak si uvědomil, že ho vlastně už docela umí nazpaměť, a tak toho nakonec radši nechal. Odložil papíry na stůl rozhlížel se po své kanceláři. Prohlížel si svoji broučí sbírku a další organismy, naložené v lihu. Pak mu zazvonil mobil. Když se podíval na display, zjistil že mu volá... no kdo jiný než Lady Heather. A tak jen protočil panenky a hovor hned ukončil. Potom položil svůj mobil na stůl a dál si prohlížel svoji kancelářskou zoo. Netrvalo však dlouho a mobil zazvonil znovu. Gil si uvědomil, že dokud to nevezme, tak mu nedá pokoj a tak mobil zvednul.
"Co chceš?" řekl stroze.
"Jen jsem si tak říkala, že jsi mi tenkrát neodpověděl, jestli zajdem na to kafe." ozvalo se na druhé straně.
"Ne." řekl Gil ukončil hovor. Mobil mu ale znovu začal vyzvánět ještě dřív, než ho vůbec znova položil na stůl.
"Ani na čaj nepůjdu." zažertoval, když znovu zvednul hovor.
"Nepiju čaj." ozvala se Heather.
"No tak co ještě chceš?"
Bylo ticho.
"Heather, jsi tam?"
"Jo. No víš kocoure, jak si vlastně myslíš, že mezi náma nic není?"
"Byl to úlet."
"Pro mě ne."
"Ale to je tvoje věc! Nic mezi námi nic není, Heather, nesnaž se."
Pak už uslyšel jen cvaknutí na druhé straně, když Heather zavěsila.
"Ne, ne, nic s ní nemám." řekl si ještě jednou pro sebe Gil, aby se uklidnil. Nevšiml si ale Sary, která část jeho hovoru vyslechla.
"Gile?" řekla tlumeně. Hlas jí přeskakoval a trochu i třásl. Dívala se na něj smutně a v očích se jí leskly slzy.
"Saro! Co... co... co ty tady?"
Sara svěsila hlavu a dlouho mlčela. Pak ze sebe nakonec vydrala dvě roztřesená slova. "Podvádíš mě?"
Gila to tak ohromilo, že nedokázal říct jediné slovo, což rozklepaná Sára pochopila, jako že ano, a tak jen zavrtěla hlavou a odešla. Gil úplně zkoprněl.
"Grissome, mám výsledky těch otisků." přišel Warrick.
Gil však jen seděl a Warricka si nevšímal.
"Gile!"
"Warricku, nechej to až na zítřek. Já si musím vzít na večer dovolenou. Musím si něco urovnat v hlavě." řekl, zvednul se ze židle a odešel. Warrick na něj hleděl, ale namítnout nemohl nic...
"Co chceš?" řekl stroze.
"Jen jsem si tak říkala, že jsi mi tenkrát neodpověděl, jestli zajdem na to kafe." ozvalo se na druhé straně.
"Ne." řekl Gil ukončil hovor. Mobil mu ale znovu začal vyzvánět ještě dřív, než ho vůbec znova položil na stůl.
"Ani na čaj nepůjdu." zažertoval, když znovu zvednul hovor.
"Nepiju čaj." ozvala se Heather.
"No tak co ještě chceš?"
Bylo ticho.
"Heather, jsi tam?"
"Jo. No víš kocoure, jak si vlastně myslíš, že mezi náma nic není?"
"Byl to úlet."
"Pro mě ne."
"Ale to je tvoje věc! Nic mezi námi nic není, Heather, nesnaž se."
Pak už uslyšel jen cvaknutí na druhé straně, když Heather zavěsila.
"Ne, ne, nic s ní nemám." řekl si ještě jednou pro sebe Gil, aby se uklidnil. Nevšiml si ale Sary, která část jeho hovoru vyslechla.
"Gile?" řekla tlumeně. Hlas jí přeskakoval a trochu i třásl. Dívala se na něj smutně a v očích se jí leskly slzy.
"Saro! Co... co... co ty tady?"
Sara svěsila hlavu a dlouho mlčela. Pak ze sebe nakonec vydrala dvě roztřesená slova. "Podvádíš mě?"
Gila to tak ohromilo, že nedokázal říct jediné slovo, což rozklepaná Sára pochopila, jako že ano, a tak jen zavrtěla hlavou a odešla. Gil úplně zkoprněl.
"Grissome, mám výsledky těch otisků." přišel Warrick.
Gil však jen seděl a Warricka si nevšímal.
"Gile!"
"Warricku, nechej to až na zítřek. Já si musím vzít na večer dovolenou. Musím si něco urovnat v hlavě." řekl, zvednul se ze židle a odešel. Warrick na něj hleděl, ale namítnout nemohl nic...
Sara si také na večer vzala dovolenou. O té Gilově ale nevěděla. Jela domů. Odemkla dveře, vešla do domu dveře za sebou prudce zabouchla. Pak se svalila na gauč a rozbrečela se. I přes vodopád slz si na stolku všimla Gilovy fotky v rámu. Roztřesenýma rukama fotku z rámu vyndala a pak ji roztrhla. Potom se trochu zklidnila. Lehla si a přemýšlela o včerejší noci. Hlavou se jí honily miliony otázek. Po chvilce se znovu rozbrečela. A co asi člověk udělá když je na dně? Sara vstala a šla si do lednice pro pivo...